23/1991 Sb.

                          ÚSTAVNÍ ZÁKON

                      ze dne 9.ledna 1991,

       kterým se uvozuje LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD

                       jako ústavní zákon

 Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky

Změna: 162/1998 Sb.

 

     Federální shromáždění se usneslo na tomto ústavním zákoně:

 

                               § 1

 

     (1) Ústavní  zákony,  jiné  zákony  a  další právní předpisy,

jejich výklad a používání musí být v souladu s Listinou základních

práv a svobod.

 

     (2) Základní  práva a  svobody uvedené  v Listině  základních

práv a svobod jsou pod ochranou ústavního soudu.

 

                               § 2

 

     Mezinárodní   smlouvy   o   lidských   právech  a  základních

svobodách, Českou a Slovenskou Federativní Republikou ratifikované

a vyhlášené, jsou  na jejím území  obecně závazné a  mají přednost

před zákonem.

 

                               § 3

 

     (1) V ústavě  České republiky a v  ústavě Slovenské republiky

mohou být  základní práva a  svobody rozšířeny nad  míru upravenou

Listinou základních práv a svobod.

 

     (2) Ustanovení  ústavních  zákonů   o  rozdělení  zákonodárné

působnosti mezi federaci a republiky nejsou tímto ústavním zákonem

dotčena.

 

                               § 4

 

     Článek  5 ústavního  zákona č.143/1968  Sb., o československé

federaci, ve znění posledních předpisů, zní:

 

                              "Čl.5

 

     (1) Státní  občan každé  z obou  republik je  zároveň občanem

České a Slovenské Federativní Republiky.

 

     (2) Občan jedné republiky má  na území druhé republiky stejná

práva a stejné povinnosti jako občan této druhé republiky.

 

     (3) Nikdo   nemůže  být   proti  své   vůli  zbaven  státního

občanství.

 

     (4) Zásady nabývání  a pozbývání státního  občanství republik

stanoví zákon Federálního shromáždění.".

 

                               § 5

 

     Zrušují se:

 

     1. články  7 až 9,  hlava druhá  (čl.  19 až 38)  a článek 98

odst. 4 ústavního zákona č.100/1960  Sb., Ústava České a Slovenské

Federativní Republiky, ve znění pozdějších předpisů,

 

     2. ústavní zákon  č. 144/1968 Sb.,  o postavení národností  v

České a Slovenské Federativní Republice.

 

                               § 6

 

     (1) Zákony a jiné právní předpisy musí být uvedeny do souladu

s Listinou  základních  práv  a  svobod  nejpozději do 31.prosince

1991. Tímto dnem pozbývají  účinnosti ustanovení, která s Listinou

základních práv a svobod nejsou v souladu.

 

     (2) Pravomoc, která  se v čl.  8 odst. 3,  4 a 5  a v čl.  12

odst.  2  Listiny  základních  práv  a  svobod  svěřuje soudu nebo

soudci,  přísluší  nejdéle   do  31.prosince  1991  prokurátorovi,

stanoví-li tak zákon.

 

                               § 7

 

     Tento  ústavní  zákon  a  Listina  základních  práv  a svobod

nabývají účinnosti dnem vyhlášení.

 

                           Havel v.r.

                           Dubček v.r.

                           Čalfa v.r.

 

                LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD

 

     Federální shromáždění na základě  návrhů České národní rady a

Slovenské národní rady,

 

     uznávajíc  neporušitelnost  přirozených  práv  člověka,  práv

občana a svrchovanost zákona,

 

     navazujíc na obecně sdílené hodnoty lidství a na demokratické

a samosprávné tradice našich národů,

 

     pamětlivo  trpkých  zkušeností  z  dob,  kdy  lidská  práva a

základní svobody byly v naší vlasti potlačovány,

 

     vkládajíc naděje do zabezpečení  těchto práv společným úsilím

všech svobodných národů,

 

     vycházejíc  z práva  českého národa  a slovenského  národa na

sebeurčení,

 

     připomínajíc si svůj díl odpovědnosti vůči budoucím generacím

za osud veškerého lidstva na Zemi

 

     a  vyjadřujíc  vůli,  aby  se  Česká  a Slovenská Federativní

Republika důstojně zařadila mezi státy, jež tyto hodnoty ctí,

 

     usneslo se na této Listině základních práv a svobod:

 

                           HLAVA PRVNÍ

                        Obecná ustanovení

 

                                Čl.1

 

     Lidé  jsou  svobodní  a  rovní  v  důstojnosti  i  v právech.

Základní   práva   a   svobody   jsou  nezadatelné,  nezcizitelné,

nepromlčitelné a nezrušitelné.

 

                                Čl.2

 

     (1) Stát je  založen na demokratických  hodnotách a nesmí  se

vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání.

 

     (2) Státní  moc lze  uplatňovat jen  v případech  a v  mezích

stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.

 

     (3) Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí

být nucen činit, co zákon neukládá.

 

                                Čl.3

 

     (1) Základní  práva a  svobody se  zaručují všem  bez rozdílu

pohlaví,   rasy,  barvy   pleti,  jazyka,   víry  a   náboženství,

politického či jiného smýšlení,  národního nebo sociálního původu,

příslušnosti  k národnostní  nebo etnické  menšině, majetku,  rodu

nebo jiného postavení.

 

     (2) Každý    právo  svobodně  rozhodovat  o své národnosti.

Zakazuje  se  jakékoli  ovlivňování  tohoto  rozhodování a všechny

způsoby nátlaku směřující k odnárodňování.

 

     (3) Nikomu   nesmí  být   způsobena  újma   na  právech   pro

uplatňování jeho základních práv a svobod.

 

                                Čl.4

 

     (1) Povinnosti mohou být ukládány  toliko na základě zákona a

v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.

 

     (2) Meze  základních  práv  a  svobod  mohou  být za podmínek

stanovených Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina")

upraveny pouze zákonem.

 

     (3) Zákonná  omezení  základních  práv  a  svobod musí platit

stejně pro všechny případy, které splňují stanovené podmínky.

 

     (4) Při  používání  ustanovení  o  mezích  základních  práv a

svobod musí  být šetřeno jejich podstaty  a smyslu. Taková omezení

nesmějí  být  zneužívána  k  jiným   účelům,  než  pro  jaké  byla

stanovena.

 

                           HLAVA DRUHÁ

                 Lidská práva a základní svobody

 

                           ODDÍL PRVNÍ

                 Základní lidská práva a svobody

 

                                Čl.5

 

     Každý je způsobilý mít práva.

 

                                Čl.6

 

     (1) Každý má  právo na život.  Lidský život je  hoden ochrany

již před narozením.

 

     (2) Nikdo nesmí být zbaven života.

 

     (3) Trest smrti se nepřipouští.

 

     (4) Porušením  práv podle  tohoto článku  není, jestliže  byl

někdo zbaven  života v souvislosti s  jednáním, které podle zákona

není trestné.

 

                                Čl.7

 

     (1) Nedotknutelnost  osoby  a  jejího  soukromí  je zaručena.

Omezena může být jen v případech stanovených zákonem.

 

     (2) Nikdo  nesmí být  mučen ani  podroben krutému, nelidskému

nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu.

 

                                Čl.8

 

     (1) Osobní svoboda je zaručena.

 

     (2) Nikdo nesmí  být stíhán nebo  zbaven svobody jinak  než z

důvodů  a způsobem,  který stanoví  zákon. Nikdo  nesmí být zbaven

svobody pouze pro neschopnost dostát smluvnímu závazku.

 

     (3) Obviněného  nebo podezřelého  z trestného  činu je  možno

zadržet jen v případech stanovených  v zákoně. Zadržená osoba musí

být ihned seznámena s důvody zadržení, vyslechnuta a nejpozději do

48 hodin  propuštěna na svobodu nebo  odevzdána soudu. Soudce musí

zadrženou osobu do 24 hodin od převzetí vyslechnout a rozhodnout o

vazbě, nebo ji propustit na svobodu.

 

     (4) Zatknout  obviněného je  možno jen  na písemný odůvodněný

příkaz soudce. Zatčená osoba musí být do 24 hodin odevzdána soudu.

Soudce musí zatčenou  osobu do 24 hodin od  převzetí vyslechnout a

rozhodnout o vazbě nebo ji pustit na svobodu.

 

     (5) Nikdo nesmí  být vzat do  vazby, leč z  důvodů a na  dobu

stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu.

 

     (6) Zákon  stanoví,  ve  kterých  případech  může  být  osoba

převzata  nebo  držena  v  ústavní  zdravotnické  péči  bez  svého

souhlasu.  Takové opatření  musí být  do 24  hodin oznámeno soudu,

který o tomto umístění rozhodne do 7 dnů.

 

                                Čl.9

 

     (1) Nikdo nesmí být podroben nuceným pracím nebo službám.

 

     (2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na:

 

  a) práce ukládané  podle zákona ve výkonu  trestu odnětí svobody

     nebo osobám vykonávajícím jiný trest nahrazující trest odnětí

     svobody,

 

  b) vojenskou službu nebo jinou službu stanovenou zákonem namísto

     povinné vojenské služby,

 

  c) službu  vyžadovanou  na  základě  zákona  v případě živelných

     pohrom, nehod, nebo jiného  nebezpečí, které ohrožuje životy,

     zdraví nebo značné majetkové hodnoty,

 

  d) jednání uložené zákonem pro  ochranu života, zdraví nebo práv

     druhých.

 

                               Čl.10

 

     (1) Každý     právo,   aby  byla   zachována  jeho   lidská

důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.

 

     (2) Každý má  právo na ochranu  před neoprávněným zasahováním

do soukromého a osobního života.

 

     (3) Každý       právo   na   ochranu    před   neoprávněným

shromažďováním, zveřejňováním  nebo jiným zneužíváním  údajů o své

osobě.

 

                               Čl.11

 

     (1) Každý má  právo vlastnit majetek.  Vlastnické právo všech

vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje.

 

     (2) Zákon  stanoví,  který  majetek  nezbytný k zabezpečování

potřeb   celé  společnosti,   rozvoje  národního   hospodářství  a

veřejného  zájmu  smí  být  jen  ve  vlastnictví  státu, obce nebo

určených  právnických osob;  zákon může  také stanovit,  že určité

věci mohou  být pouze ve vlastnictví  občanů nebo právnických osob

se sídlem v České a Slovenské Federativní Republice.

 

     (3) Vlastnictví se zavazuje. Nesmí  být zneužito na újmu práv

druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho

výkon nesmí poškozovat lidské  zdraví, přírodu a životní prostředí

nad míru stanovenou zákonem.

 

     (4) Vyvlastnění  nebo  nucené  omezení  vlastnického práva je

možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.

 

     (5) Daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona.

 

                               Čl.12

 

     (1) Obydlí  je nedotknutelné.  Není dovoleno  do něj vstoupit

bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí.

 

     (2) Domovní  prohlídka je  přípustná jen  pro účely trestního

řízení, a to na písemný odůvodněný příkaz soudce. Způsob provedení

domovní prohlídky stanoví zákon.

 

     (3) Jiné zásahy do nedotknutelnosti  obydlí mohou být zákonem

dovoleny,  jen je-li  to v  demokratické společnosti  nezbytné pro

ochranu života nebo zdraví osob, pro ochranu práv a svobod druhých

anebo  pro  odvrácení  závažného  ohrožení  veřejné  bezpečnosti a

pořádku.  Pokud   je  obydlí  užíváno  také   pro  podnikání  nebo

provozování  jiné hospodářské  činnosti, mohou  být takové  zásahy

zákonem dovoleny,  též je-li to nezbytné  pro plnění úkolů veřejné

správy.

 

                               Čl.13

 

     Nikdo nesmí  porušit listovní tajemství  ani tajemství jiných

písemností  a  záznamů,    již  uchovávaných  v  soukromí,  nebo

zasílaných  poštou  anebo  jiným  způsobem,  s  výjimkou případů a

způsobem, které stanoví zákon.  Stejně se zaručuje tajemství zpráv

podávaných telefonem, telegrafem nebo jiným podobným zařízením.

 

                               Čl.14

 

     (1) Svoboda pohybu a pobytu je zaručena.

 

     (2) Každý,  kdo  se  oprávněně   zdržuje  na  území  České  a

Slovenské Federativní Republiky, má právo svobodně je opustit.

 

     (3) Tyto svobody  mohou být omezeny  zákonem, jestliže je  to

nevyhnutelné  pro  bezpečnost  státu,  udržení  veřejného pořádku,

ochranu zdraví nebo ochranu práv  a svobod druhých a na vymezených

územích též z důvodu ochrany přírody.

 

     (4) Každý občan má  právo na svobodný vstup na  území České a

Slovenské Federativní Republiky. Občan nemůže být nucen k opuštění

své vlasti.

 

     (5) Cizinec  může být  vyhoštěn jen  v případech  stanovených

zákonem.

 

                               Čl.15

 

     (1) Svoboda  myšlení,  svědomí   a  náboženského  vyznání  je

zaručena. Každý  má právo změnit  své náboženství nebo  víru anebo

být bez náboženského vyznání.

 

     (2) Svoboda vědeckého bádání a umělecké tvorby je zaručena.

 

     (3) Nikdo nemůže být nucen  vykonávat vojenskou službu, pokud

je to v rozporu s jeho  svědomím nebo s jeho náboženským vyznáním.

Podrobnosti stanoví zákon.

 

                               Čl.16

 

     (1) Každý má  právo svobodně projevovat  své náboženství nebo

víru  buď  sám  nebo  společně  s  jinými,  soukromě nebo veřejně,

bohoslužbou,  vyučováním,  náboženskými  úkony  nebo  zachováváním

obřadu.

 

     (2) Církve a náboženské společnosti spravují své záležitosti,

zejména  ustavují své  orgány, ustanovují  své duchovní  a zřizují

řeholní a jiné církevní instituce nezávisle na státních orgánech.

 

     (3) Zákon stanoví podmínky  vyučování náboženství na státních

školách.

 

     (4) Výkon  těchto  práv  může  být  omezen  zákonem, jde-li o

opatření v  demokratické společnosti nezbytná  pro ochranu veřejné

bezpečnosti  a  pořádku,  zdraví  a  mravnosti  nebo práv a svobod

druhých.

 

                           ODDÍL DRUHÝ

                         Politická práva

 

                               Čl.17

 

     (1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.

 

     (2) Každý    právo  vyjadřovat  své  názory slovem, písmem,

tiskem, obrazem nebo jiným  způsobem, jakož i svobodně vyhledávat,

přijímat  a rozšiřovat  ideje a  informace bez  ohledu na  hranice

státu.

 

     (3) Cenzura je nepřípustná.

 

     (4) Svobodu projevu a právo  vyhledávat a šířit informace lze

omezit  zákonem,  jde-li  o  opatření  v  demokratické společnosti

nezbytná  pro ochranu  práv  a  svobod druhých,  bezpečnost státu,

veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.

 

     (5) Státní  orgány a  orgány územní  samosprávy jsou  povinny

přiměřeným způsobem poskytovat informace  o své činnosti. Podmínky

a provedení stanové zákon.

 

                               Čl.18

 

     (1) Petiční  právo  je  zaručeno;  ve  věcech  veřejného nebo

jiného  společenského zájmu  má každý  právo sám  nebo s jinými se

obracet na  státní orgány a  orgány územní samosprávy  s žádostmi,

návrhy a stížnostmi.

 

     (2) Peticí se nesmí zasahovat do nezávislosti soudu.

 

     (3) Peticemi se nesmí vyzývat  k porušování základních práv a

svobod zaručených Listinou.

 

                               Čl.19

 

     (1) Právo pokojně se shromažďovat je zaručeno.

 

     (2) Toto právo lze omezit  zákonem v případech shromáždění na

veřejných  místech, jde-li  o opatření  v demokratické společnosti

nezbytná  pro ochranu  práv  a  svobod druhých,  ochranu veřejného

pořádku,  zdraví, mravnosti,  majetku nebo  pro bezpečnost  státu.

Shromáždění  však  nesmí  být  podmíněno  povolením orgánu veřejné

správy.

 

                               Čl.20

 

     (1) Právo svobodně  se sdružovat je zaručeno.  Každý má právo

spolu s  jinými se sdružovat  ve spolcích, společnostech  a jiných

sdruženích.

 

     (2) Občané  mají  právo  zakládat   též  politické  strany  a

politická hnutí a sdružovat se v nich.

 

     (3) Výkon těchto práv lze  omezit jen v případech stanovených

zákonem, jestliže  je to v  demokratické společnosti nezbytné  pro

bezpečnost státu, ochranu veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku,

předcházení trestným činům nebo pro ochranu práv a svobod druhých.

 

     (4) Politické strany a politická hnutí, jakož i jiná sdružení

jsou odděleny od státu.

 

                               Čl.21

 

     (1) Občané  mají právo  podílet se  na správě  veřejných věcí

přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců.

 

     (2) Volby se musí konat ve lhůtách nepřesahujících pravidelná

volební období stanovená zákonem.

 

     (3) Volební právo  je všeobecné a rovné  a vykonává se tajným

hlasováním. Podmínky výkonu voleného práva stanoví zákon.

 

     (4) Občané mají za rovných podmínek přístup k voleným a jiným

veřejným funkcím.

 

                               Čl.22

 

     Zákonná úprava všech politických práv  a svobod a její výklad

a používání   musí   umožňovat   a   ochraňovat  svobodnou  soutěž

politických sil v demokratické společnosti.

 

                               Čl.23

 

     Občané mají právo postavit se  na odpor proti každému, kdo by

odstraňoval  demokratický řád  lidských práv  a základních svobod,

založený  Listinou,  jestliže  činnost  ústavních  orgánů a účinné

použití zákonných prostředků jsou znemožněny.

 

                           HLAVA TŘETÍ

             Práva národnostních a etnických menšin

 

                               Čl.24

 

     Příslušnost  ke  kterékoli  národnostní  nebo etnické menšině

nesmí být nikomu na újmu.

 

                               Čl.25

 

     (1) Občanům  tvořícím  národnostní  nebo  etnické  menšiny se

zaručuje  všestranný  rozvoj,  zejména  právo  společně  s  jinými

příslušníky menšiny  rozvíjet vlastní kulturu,  právo rozšiřovat a

přijímat  informace v  jejich mateřském  jazyku a  sdružovat se  v

národnostních sdruženích. Podrobnosti stanoví zákon.

 

     (2) Občanům příslušejícím k  národnostním a etnickým menšinám

se za podmínek stanovených zákonem zaručuje též

  a) právo na vzdělání v jejich jazyku,

  b) právo užívat jejich jazyka v úředním styku,

  c) právo  účasti na  řešení věcí  týkajících se  národnostních a

     etnických menšin.

 

                          HLAVA ČTVRTÁ

             Hospodářská, sociální a kulturní práva

 

                               Čl.26

 

     (1) Každý má  právo na svobodnou volbu  povolání a přípravu k

němu,  jakož  i  právo  podnikat  a  provozovat jinou hospodářskou

činnost.

 

     (2) Zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých

povolání nebo činností.

 

     (3) Každý    právo  získávat  prostředky  pro  své  životní

potřeby  prací.  Občany,  kteří  toto  právo  nemohou bez své viny

vykonávat,  stát v  přiměřeném rozsahu  hmotně zajišťuje; podmínky

stanoví zákon.

 

     (4) Zákon může stanovit odchylnou úpravu pro cizince.

 

                               Čl.27

 

     (1) Každý má právo svobodně se  sdružovat s jinými na ochranu

svých hospodářských a sociálních zájmů.

 

     (2) Odborové organizace vznikají nezávisle na státu. Omezovat

počet   odborových   organizací   je   nepřípustné,   stejně  jako

zvýhodňovat některé z nich v podniku nebo v odvětví.

 

     (3) Činnost  odborových organizací  a vznik  a činnost jiných

sdružení  na ochranu  hospodářských a  sociálních zájmů  mohou být

omezeny  zákonem,  jde-li  o  opatření  v demokratické společnosti

nezbytná pro  ochranu a bezpečnost  státu, veřejného pořádku  nebo

práv a svobod druhých.

 

     (4) Právo  na  stávku  je  zaručeno  za  podmínek stanovených

zákonem; toto právo nepřísluší soudcům, prokurátorům, příslušníkům

ozbrojených sil a příslušníkům bezpečnostních sborů.

 

                               Čl.28

 

     Zaměstnanci mají  právo na spravedlivou odměnu  za práci a na

uspokojivé pracovní podmínky. Podrobnosti stanoví zákon.

 

                               Čl.29

 

     (1) Ženy, mladiství a osoby zdravotně postižené mají právo na

zvýšenou ochranu zdraví při práci a na zvláštní pracovní podmínky.

 

     (2) Mladiství  a  osoby  zdravotně  postižené  mají  právo na

zvláštní  ochranu v  pracovních vztazích  a na  pomoc při přípravě

povolání.

 

     (3) Podrobnosti stanoví zákon.

 

                               Čl.30

 

     (1) Občané  mají  právo  na  přiměřené  hmotné zabezpečení ve

stáří a při nezpůsobilosti k práci, jakož i při ztrátě živitele.

 

     (2) Každý, kdo je v hmotné  nouzi, má právo na takovou pomoc,

která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek.

 

     (3) Podrobnosti stanoví zákon.

 

                               Čl.31

 

     Každý  má právo  na ochranu  zdraví. Občané  mají na  základě

veřejného  pojištění  právo  na  bezplatnou  zdravotní  péči  a na

zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon.

 

                               Čl.32

 

     (1) Rodičovství a  rodina jsou pod  ochranou zákona. Zvláštní

ochrana dětí a mladistvých je zaručena.

 

     (2) Ženě v  těhotenství je zaručena zvláštní  péče, ochrana v

pracovních vztazích a odpovídající zdravotní podmínky.

 

     (3) Děti narozené v manželství i mimo ně mají stejná práva.

 

     (4) Péče o děti a jejich  výchova je právem rodičů; děti mají

právo  na  rodičovskou  výchovu  a  péči.  Práva  rodičů mohou být

omezena  a  nezletilé  děti  mohou  být  od rodičů odloučeny proti

jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona.

 

     (5) Rodiče, které pečují o děti, mají právo na pomoc státu.

 

     (6) Podrobnosti stanoví zákon.

 

                               Čl.33

 

     (1) Každý má právo na vzdělání. Školní docházka je povinná po

dobu, kterou stanoví zákon.

 

     (2) Občané mají  právo na bezplatné  vzdělání v základních  a

středních školách, podle schopností  občana a možností společnosti

též na vysokých školách.

 

     (3) Zřizovat jiné školy než státní a vyučovat na nich lze jen

za  podmínek  stanovených  zákonem;  na  takových  školách se může

vzdělání poskytovat za úplatu.

 

     (4) Zákon stanoví, za jakých  podmínek mají občané při studiu

právo na pomoc státu.

 

                               Čl.34

 

     (1) Práva k  výsledkům tvůrčí duševní  činnosti jsou chráněna

zákonem.

 

     (2) Právo  přístupu ke  kulturnímu bohatství  je zaručeno  za

podmínek stanovených zákonem.

 

                               Čl.35

 

     (1) Každý má právo na příznivé životní prostředí.

 

     (2) Každý    právo  na  včasné  a  úplné  informace o stavu

životního prostředí a přírodních zdrojů.

 

     (3) Při   výkonu  svých   práv  nikdo   nesmí  ohrožovat  ani

poškozovat životní  prostředí, přírodní zdroje,  druhové bohatství

přírody a kulturní památky nad míru stanovenou zákonem.

 

                           HLAVA PÁTÁ

             Právo na soudní a jinou právní ochranu

 

                               Čl.36

 

     (1) Každý se  může domáhat stanoveným postupem  svého práva u

nezávislého  a  nestranného  soudu  a  ve  stanovených případech u

jiného orgánu.

 

     (2) Kdo tvrdí,  že byl na  svých právech zkrácen  rozhodnutím

orgánu  veřejné správy,  může se  obrátit na  soud, aby přezkoumal

zákonnost  takového   rozhodnutí,  nestanové-li  zákon   jinak.  Z

pravomoci soudu však nesmí  být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí

týkajících se základních práv a svobod podle Listiny.

 

     (3) Každý má  právo na náhradu škody  způsobené mu nezákonným

rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy

nebo nesprávným úředním postupem.

 

     (4) Podmínky a podrobnosti stanoví zákon.

 

                               Čl.37

 

     (1) Každý má  právo odepřít výpověď, jestliže  by jí způsobil

nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobě blízké.

 

     (2) Každý    právo  na  právní  pomoc  v řízení před soudy,

jinými státními orgány  či orgány veřejné správy, a  to od počátku

řízení.

 

     (3) Všichni účastníci jsou si v řízení rovni.

 

     (4) Kdo prohlásí, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, má

právo na tlumočníka.

 

                               Čl.38

 

     (1) Nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Příslušnost

soudu i soudce stanoví zákon.

 

     (2) Každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez

zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti  a aby se mohl vyjádřit ke

všem  prováděným  důkazům.  Veřejnost  může  být  vyloučena  jen v

případech stanovených zákonem.

 

                               Čl.39

 

     Jen  zákon stanoví,  které jednání  je trestným  činem a jaký

trest, jakož i jaké jiné újmy na právech nebo majetku, lze za jeho

spáchání uložit.

 

                               Čl.40

 

     (1) Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy.

 

     (2) Každý, proti němuž je vedeno trestní řízení, je považován

za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla

jeho vina vyslovena.

 

     (3) Obviněný má právo,  aby mu byl poskytnut čas  a možnost k

přípravě  obhajoby a  aby se  mohl hájit  sám nebo prostřednictvím

obhájce. Jestliže si obhájce nezvolí,  ačkoliv ho podle zákona mít

musí, bude mu ustanoven soudem. Zákon stanoví, v kterých případech

má obviněný právo na bezplatnou pomoc obhájce.

 

     (4) Obviněný má právo odepřít výpověď; tohoto práva nesmí být

žádným způsobem zbaven.

 

     (5) Nikdo nemůže být trestně stíhán za čin, pro který již byl

pravomocně odsouzen nebo zproštěn obžaloby. Tato zásada nevylučuje

uplatnění mimořádných opravných prostředků v souladu se zákonem.

 

     (6) Trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle zákona

účinného  v  době,  kdy  byl  čin  spáchán.  Pozdějšího  zákona se

použije, jestliže je to pro pachatele příznivější.

 

                           HLAVA ŠESTÁ

                       Ustanovení společná

 

                               Čl.41

 

     (1) Práv uvedených  v čl. 26, čl.  27 odst. 4, čl.  28 až 31,

čl. 32 odst. 1 a 3, čl. 33  a 35 Listiny je možno se domáhat pouze

v mezích zákonů, které tato ustanovení provádějí.

 

     (2) Kde  se v  Listině mluví  o zákonu,  rozumí se  tím zákon

Federálního   shromáždění,   jestliže    z   ústavního   rozdělení

zákonodárné  pravomoci  nevyplývá,   že  úprava  přísluší  zákonům

národních rad.

 

                               Čl.42

 

     (1) Pokud Listina používá pojmu "občan", rozumí se tím státní

občan České a Slovenské Federativní Republiky.

 

     (2) Cizinci  používají   v  České  a   Slovenské  Federativní

Republice lidských  práv a základních  svobod zaručených Listinou,

pokud nejsou přiznána výslovně občanům.

 

     (3) Pokud dosavadní předpisy  používají pojmu "občan", rozumí

se  tím každý  člověk, jde-li  o základní  práva a  svobody, které

Listina přiznává bez ohledu na státní občanství.

 

                               Čl.43

 

     Česká  a  Slovenská   Federativní  Republika  poskytuje  azyl

cizincům pronásledovaným za uplatňování politických práv a svobod.

Azyl  může být  odepřen tomu,  kdo jednal  v rozporu se základními

lidskými právy a svobodami.

 

                               Čl.44

 

     Zákon může soudcům a prokurátorům omezit právo na podnikání a

jinou  hospodářskou činnost  a právo   uvedené v  čl. 20  odst. 2;

zaměstnancům státní správy a  územní samosprávy ve funkcích, které

určí,  též   právo  uvedené  v   čl.  27  odst.   4;  příslušníkům

bezpečnostních  sborů  a  příslušníkům  ozbrojených  sil též práva

uvedená  v  čl.  18,  19  a  čl.  27  odst.  1 až 3, pokud souvisí

s výkonem  služby. Osobám  v povoláních,  která jsou bezprostředně

nezbytná pro ochranu  života a zdraví, může zákon  omezit právo na

stávku.