Soubor dokumentů o dopadech protiiráckého embarga

 

Vysoký vedoucí činitel OSN v Iráku odstupuje na protest proti embargu

VON SPONECK: "KAŽDÝ DEN 167 MATEK A OTCŮ PŘIJDE O TO, CO MAJÍ NA SVĚTĚ NEJDRAŽŠÍHO: O SVÉ DĚTI"

Bert de Belder

Hans von Sponeck, původem z německé šlechtické rodiny, po studiu na nejlepších amerických univerzitách udělal závratnou kariéru v OSN. A právě tento úctyhodný muž způsobil ve Washingtonu na počátku roku 2000 rozruch svým odstoupením z místa koordinátora humanitární pomoci OSN v Iráku na protest proti embargu, které bylo na tuto zemi uvaleno.

3. července v Bruselu mám v La Maison International schůzku s Hansem von Sponeckem během konference nazvané "Irák strategie vyčerpání". Von Sponeck právě přijel z Paříže a večer opět odlétá do Ženevy. "Mohu si sníst během rozhovoru jeden sendvič, od včerejšího odpoledne jsem ještě nic nejedl." Mám před sebou muže, který se dokáže nadchnout.

- Jaké byly Vaše pohnutky, když jste začal pracovat pro OSN? Jaké jste měl plány, sny? Jaké byly Vaše cíle?

H. von Sponeck - Už když jsem byl školákem, toužil jsem pracovat pro OSN. V té době Německo, moje vlast, nebylo ještě členem OSN. Stalo se jím až v roce 1973. Byl jsem odhodlán udělat něco pro mír. A práce v OSN mi proto připadla jako nejlepší volba. (Abyste mi lépe porozuměli, řeknu Vám něco o mém původu. Můj otec byl popraven nacisty. Byl německým generálem, ale postavil se proti Hitlerovi. Byl zatčen v roce 1941 a strávil několik let ve vězení. Vzpomínám si, že jako chlapec jsem ho chodil navštěvovat do vězení. V roce 1944 se několik generálů pokusilo o převrat. No, a tehdy byl můj otec bez soudu popraven. Ve válce zahynul také můj děda a bratr, což mě strašně poznamenalo. Tenkrát jsme se rozhodl: Již nikdy válku!) Na studiích (studoval jsem sociologii a politologii) jsem potkal svou ženu a v roce 1968 jsem začal poprvé pracovat pro OSN v Ghaně.

- Bylo to Vaše vlastní rozhodnutí začít pracovat pro OSN do Iráku?

H. von Sponeck V říjnu 1998 odstoupil můj předchůdce Dennis Halliday z Irska na protest proti sankcím. Já jsem v té době řídil program OSN pro rozvoj. Kofi Annan mě požádal, jestli bych nejel do Iráku. Taková nabídka se neodmítá, říkal jsem si. Tak jsem se stal asistentem generálního tajemníka a koordinátorem humanitární pomoci OSN v Iráku.

- Až do Vašeho odstoupení 13. února. Proč?

H. von Sponeck Program Ropa za potraviny, na kterém jsem se podílel, byl vytvořen usnesením Rady bezpečnosti OSN v roce 1996. Opravňuje Irák vyvážet omezené množství ropy a využít zisků z prodeje na uspokojení potřeba svých obyvatel. Každých 6 měsíců je tento program přezkoumán. Při jeho přezkoumání v únoru jsem si uvědomil, do jaké míry je nedostačující. Irák musí nejdříve z těchto zisků vyhovět požadavkům válečných reparací svých sousedů, pak financovat nákladnou činnost OSN v Iráku. Během prvních tří fází zůstávalo Iráku sotva 1,3 miliardy dolarů pro 22 miliónů obyvatel, což činní 113 dolarů na obyvatele ročně. Představte si 4500 franků k tomu, abyste mohli vyhovět všem potřebám jako jsou lékařská péče, potraviny a vzdělání. V posledním pololetí, což je fáze 7, se tato částka zvýšila na 408 dolarů na osobu ročně, díky zvýšení ceny ropy na světovém trhu. Jenže to je stále příliš málo. Irák se k dnešnímu dni stal chudou zemí třetího světa, která má menší HDP na obyvatele než Indie. Nezbytné množství potravin na jednoho obyvatele nebylo nikdy dosaženo, 21 % iráckých dětí je podvyživeno. Dětská úmrtnost se neustále zvyšuje, od roku 1991 stoupla (56 dětí z 1000) na 131 dětí z 1000 narozených v roce 1999. Kvalita vody a hygienické podmínky jsou nedostatečné, nemoci jako je třeba průjem znovu zabíjejí. Není to nic zvláštního, když si uvědomíte, že Irák nemůže dovážet chemické výrobky na úpravu svého odpadu, jelikož Saddam Hussaijn by je možná mohl použít k výrobě chemických zbraní.

KDO MÁ STRACH Z ELEKTŘINY?

H. von Sponeck - Zřejmě i Rada bezpečnosti OSN se bojí elektřiny. Na opravu a údržbu této infrastruktury (elektřina) by bylo potřeba 7,1 miliard dolarů, Rada bezpečnosti však schválila jen 1,2 miliard a nakonec do Iráku dorazilo zboží v ceně 112 miliónů dolarů. To samé platí pro náhradní díly pro automobilový průmysl. Až do fáze 6 Irák mohl dovézt náhradní díly jen v ceně 300 miliónů dolarů za pololetí. Tato částka se již zvýšila na 600 miliónů dolarů. Ale to je stále málo. USA a Velká Británie si prostě nepřejí, aby Irák obnovil svůj ropný průmysl. S mými spolupracovníky z UNICEF, Světové organizace zdraví a programu OSN pro rozvoj jsme napsali dopis Radě bezpečnosti OSN. "Současné podmínky jsou v příkrém rozporu s právem na život, lidské důstojnosti a rozvojem lidských schopností tak, jak jsou tyto definovány v mezinárodních smlouvách a konvencích."

- Copak jste to nevěděl? Nemohl jste odstoupit dříve?

H. von Sponeck Když jsem přijel do Bagdádu uvažoval jsem takto: Sankce jsou skutečnost, pokusme se v jejich rámci udělat všechno možné, abychom vyhověli humanitárním potřebám iráckého lidu. Ještě jsme nevěděl do jaké míry je program "Ropa za potraviny" nedostačující. Netvrdím, že je úplně zbytečný, zajišťuje určité množství potravin, léků, pitné vody, zemědělských výrobků a elektřiny. Ale postupně jsem si uvědomil, že sankce mají ohromný dopad také na nemateriální stránky života. Ničí sociální síť irácké společnosti, kvůli krizi mnoho mladých lidí nemůže uzavřít sňatek. Střední třída mizí, její odborné kvality se ztrácejí, protože zajištění pouhého přežití jim zabírá čím dál tím více času. Irák prochází sociální transformací, na jedné straně většina obyvatelstva trpí důsledky sankcí, na straně druhé malé skupině se daří obcházet sankce a bohatnout na černém obchodu. Dříve byl Irák hrdou zemí, která měla v této oblasti nejrozvinutější systém zdravotní péče a vzdělání. Irák dosahoval vysoké gramotnosti. Chlapci a dívky měli na 90 % stejné šance, což je v arabském světě výjimka. Ale když teď navštívím nějakou iráckou školu, chce se mi brečet. Není v ní prostě nic! Rodiče musí kupovat křídu a posílat ji po dětech učiteli! Do Iráku je dokonce zakázán dovoz tužek! Obsahují totiž grafit, který by se dal použít při výrobě letadel. Ale kolik potřebujete tužek, abyste měli dost grafitu na výrobu jednoho letadla. Moje dcera má 19 let. Takže jí bylo 9 na počátku embarga. Pro irácké děti je to deset ztracených let, které jim nemůže nikdo nikdy vrátit. Ještě uvedu jeden příklad: Americká pošta zakazuje posílat do Iráku cokoli kromě rukopisů. Takže např. nemůžete do Iráku poslat notový papír.

PRÁVO NA ŽIVOT JE PRVOŘADÉ

- Jak s tímto sloučit lidská práva, na kterých OSN tak lpí?

H. von Sponeck Sankce proti Iráku jsou jasně porušením části charty OSN. Rada bezpečnosti zdůvodňuje embargo článkem 41, ale podle mě je v těchto článcích určitá hierarchie, určité pořadí důležitosti. Článek 41 je méně důležitý než článek 1, který přikládá nejvyšší důležitost právu na život. A tento článek je porušován sankcemi. Je tu také faktor času. První rok snad bylo ještě možné považovat sankce za přijatelné, na první pohled nebylo zřejmé, že porušují lidská práva iráckých obyvatel. Ale po deseti letech? Je to již úplně o něčem jiném. Embargo taky odporuje základní listině lidských práv a svobod. Článek 26 pojednává o právu na vzdělání. Sankce toto právo v Iráku znemožňují. Také nesouhlasím s Maxem Vanderstoelem, zvláštním zpravodajem OSN pro lidská práva v Iráku, který mluví ve svých zprávách jen o iráckém porušování lidských práv, ale který neříká ani slovo o vnějším, mnohem závažnějším porušování lidských práv. Vanderstoel přehlíží některé údaje. Mimoto tento muž byl v Iráku jednou jedinkrát a to v roce 1991!

- Jak hodnotíte roli iráckých úřadů?

H. von Sponeck Pro mě je Saddam Husajn spoluzodpovědný za krizi ve své vlasti. Ale nesmí se ukazovat prstem jen na něho samotného. Ten, kdo to dělá, trpí při nejmenším politickou ztrátou paměti. Neboť, kdo stvořil Saddama Hussaina kdo ho podporoval a zbrojil celá léta?

KAŽDÉ TŘI DNY LETECKÝ ÚTOK

H. von Sponeck Irák je obviňován z dezinformací. Ale dezinformace jsou ve skutečnosti na obou stranách. Od té doby, co je otázka iráckého odzbrojení uzavřena, není již důvod proč by Irák zadržoval nebo překrucoval informace. V dnešní době jsou dezinformace mocnou zbraní zejména USA a Velké Británie. A USA tvrdí, že Irák skladuje humanitární pomoc místo toho, aby ji poskytl obyvatelstvu. Přímo na místě jsem se přesvědčil, že tomu tak není. V mé zprávě z ledna 2000 se zmiňuji o tom, že 91,7 % výrobků zakoupených v rámci programu Ropa za potraviny bylo skutečně poskytnuto lidem, což je velmi vyhovující číslo. Ale USA neustále vyvrací kritiku. Nejdříve mají Iráčané údajně vytvářet sklady k zadržování této pomoci, pak prý mají být údaje OSN nespolehlivé. James Rubin, mluvčí US ministerstva zahraničních věcí, mě obviňuje beze studu, že pomáhám iráckému režimu zadržovat humanitární pomoc určenou obyvatelstvu!

- I když tomu západní tisk sotva věnuje pozornost Irák je stále pravidelně bombardován USA a Velkou Británií.

H. von Sponeck Na konci října roku 1999 jsme sestavili zprávu o leteckých útocích během tohoto roku (1999). Napočítali jsme jich 130, více než jeden útok za tři dny. Podlehlo jim 144 civilistů a 446 jich bylo zraněno. Některé útoky se odehrály dokonce v bezletových zónách, v oblastech severního Iráku (kdy žijí převážně Kurdové) a na jihu (kde převažuje obyvatelstvo), které jsou pod ochranou západní aliance. Washington moji zprávu napadl a označil ji za propagandu Iráku a OSN. Ale já sám jsem tři z těchto útoků prožil. Po jednom z nich jsem napočítal více rakví, než bylo množství mrtvých, které uváděl iránský tisk. Že by propaganda?

VOLIL JSEM ZELENÉ A TEĎ TOHO LITUJI

- A co teď?

H. von Sponeck Musí se zasáhnout s nejvyšší naléhavostí. Každý měsíc umírá kvůli embargu 5 000 iráckých dětí, což je 167 denně. Každý den ztratí 167 matek a otců to, co mají na světě nejdražšího, své děti. Musí se zrušit hospodářské sankce proti Iráku. To je jasné. Máme přesvědčivé důkazy, že sankce neúčinkují. Dokonce k tomuto závěru dospěla studie britského parlamentu. Jsem tedy nucen prohlásit, že sankce plní jiný účel: udržet status quo, status moci a peněz. Troufám si doufat, že EU bude provádět rozumnější politiku a chovat se zodpovědněji. EU by se měla proti tomuto neúspěšnému embargu postavit.

- Není to jen sebeklam? A jestli EU přijme jinou politiku, nebude tato diktovaná vlastním ekonomických zájmem Evropy?

H. von Sponeck Prozatím nic nenasvědčuje tomu, že by se EU distancovala od svého spojence USA a od jednoho ze svých členů Velké Británie. Je také pravda, že tady určitou roli hrají také "ropné" zájmy Evropy. To samo o sobě není špatné, jestli to může pomoci odstranit sankce. Musíme spustit pomalý proces obnovy důvěry s Irákem. Tak jak se to stalo v OSN mezi Palestinci a Izraelci. Všechna dovozní omezení zboží, služeb a investic musí být odstraněny. Pouze prodej zbraní musí být stále postižen embargem. Ovšem se sankcemi jak proti kupujícímu, tak proti prodávajícímu. Bagdád musí také udělit skutečnou autonomii Kurdům. Na druhé straně musí mít Irák právo volně nakládat se svým nerostným bohatstvím a opravovat a rozvíjet svůj ropný těžební průmysl. Tenhle přístup ale nevyhovuje Radě bezpečnosti OSN, která se řídí jinou logikou. Více očekávám od parlamentů a akčních skupin, i když není záhodno dělat si iluze o politicích. Volil jsem Zelené a teď toho lituji. Svoji důvěru vkládám hlavně v mladé. Když jedu přednášet na Harvard, Princeton nebo Boston vídávám spoustu studentů, ale málo profesorů. Doufám, že si mladí i staří vzpomenou, že tím, že mají svědomí, mají i zodpovědnost.

JAK UDĚLAT ĎÁBLA Z TOHO, KDO KLADE ODPOR A JAK ODHALIT LŽI MÉDIÍ

Michel Collon

Západní média mohutnou kampaní udělala z Saddáma Husajna, jakožto i z Iráku skutečného ďábla. Na druhé straně je s podivem, že ta stejná média ušetřila této nálepky např. Hassana II., Mobuta, Pinocheta a vládce Saudské Arábie.

Nyní Vám předložíme souhrn mediálních lží z války v Perském zálivu:

- Máme zprávy o smrti tří set předčasně narozených dětí, po tom, co je iráčtí vojáci vytáhli z inkubátorů, a ty pak ukradli. Tato zpráva Amnesty International se odvolávala na zdrcující svědectví 15leté dívky, která je přednesla před americkou parlamentní komisí. "Pracovala jsem na porodním oddělení v Kuvajt city. Iráčtí vojáci vytáhli děti z inkubátorů a nechali je zemřít na zemi. Bylo to strašné." Ve skutečnosti tato dívka v této nemocnici nikdy nepracovala. Celý tento příběh byl vymyšlen americkou firmou Public Relations, Hill and Knowlton, zaplacen 10 milióny dolary za účelem "prodání image Kuvajtu" a vylíčení Iráčanů jako ďáblů.

- Stejně tak BBC, a po ní všechny západní média, tvrdila, že jeden britský pilot, zajatý během bombardování Iráku, byl mučen, i přestože BBC obdržela videokazetu, na které tento pilot uklidňuje svoji rodinu a tvrdí, že podlitiny v obličeji mu způsobila katapultace během letu. BBC však tuto část kazety během celé války pečlivě ukrývala.

- Mnohé západní televizní stanice během okupace Kuvajtu iráckou armádou vysílaly popravu pěti mužů, což byli podle těchto médií "hrdinní kuvajtští partyzáni". Ve skutečnosti se jednalo o pět rabujících iráckých vojáků popravených svojí vlastní armádou. Noviny Paris Match to přiznají ovšem až po válce. Nebyla potřeba vylepšovat image Saddama Hussaina.

- Aby lépe zpracovala západní veřejné mínění, srovnávala média Iráčany s nacisty. Jeden slavný americký časopis dokonce upravil fotku Saddama Hussaina tak, že mu zastřihl jeho knír, aby se podobal kníru Adolfa Hitlera. Přirovnávání k Hitlerovi je starý trik, nedávno znovu použitý proti Miloševičovi. Posloužil již v roce 1956 při útoku Anglie a Francie proti Egyptu. Již tenkrát vedoucí představitelé Francie a její média hodnotili Nasser (egyptského pokrokového politika) jako Hitlera. Jak vidíme stejné postupy slouží znovu a znovu.

- Jaký z těchto mediálních lží plyne závěr? Pokaždé když západní média a politici dělají z někoho ďábla, je nutné, abychom si položili ty správné otázky:

1. Kdo nám předkládá údaje?

2. Jaké jsou skutečné hospodářské a strategické cíle těch, kteří rozhodují ze zákulisí?

Pramen: Michel Collon - Atention, Médias! (Pozor, média!) str. 12-13, 61-62, 154-155, 174


KURDOVÉ ZPLYNOVANÍ V HALABJA

Proč byla odstraněna protichůdná svědectví?

Halabja, zplynování kurdských civilistů v březnu 1988, ve válce Iráku proti Iránu, bylo přesvědčivým způsobem využito k odhalení zrůdného iráckého režimu. Ale něco tady nesedí, západní média pečlivě utajují informace, které vyvracejí heslo "za všechno může Saddam". Například zpráva Army War College Team a amerického ministerstva obrany potvrzuje, že Halabja byl velmi pravděpodobně zplynován iránskou armádou. Jeden odborník z Pentagonu prohlásil: "Víme, že američtí a západní diplomaté měli přístup ke zprávám zachyceným přímo na bojišti. Studie potvrzuje, že to mohl být Irán, který první vystřelil na Halabja granáty obsahující kyanid, protože iránští generálové si mysleli, omylem, že Halabja byla obsazena iráckými vojáky. Není možné určit, která armáda zavinila více mrtvých v Halabja.

Ovšem tvrzení Iránu z 20. března 1988, podle kterého byla většina obětí zplynována kyanidem, bylo považováno za klíčový důkaz, že Irán kryje užití tohoto plynu. Úředníci z Pentagonu prohlásili: "Víme, že Irák neužívá kyanid. Máme velmi dobrý přehled o chemických zbraních, které Iráčané vyrábějí a používají a víme , kdo které chemické zbraně nevyrábí. Jsme si jisti, že je to Irán, kdo užívá kyanid." 1)

"Obě strany použili chemické zbraně" prohlásil činitel z Bushovy administrativy, který prostudoval zprávy tajných služeb o tomto masakru. "I když na tomto území mezi nimi probíhaly boje, je pravděpodobné, že žádná z obou stran nechtěla zabít civilisty." 2)

1) shrnutí zprávy US ministerstva obrany, Washington Post, 4. května 1990

2) New York Times, 28. dubna 1991

PRUDKÝ NÁRUST NEMOCÍ A ÚMRTNOSTI

Colette Moulaert (pediatr, v organizaci "Lékaři pro lidi")

Před válkou a embargem se Irák vyvíjel podobně jako země jižní Evropy (Portugalsko, Španělsko nebo Řecko). Dnes se svými životními podmínkami řadí mezi země černé Afriky. Dnes je situace v Iráku po zdravotní stránce katastrofální. Politika západu takřka ztrojnásobila dětskou úmrtnost a každý měsíc způsobuje smrt 5000 až 10 000 dětí na následky podvýživy a neléčených nemocí.

Tabulka

1989

2000

1. úmrtnost dětí do 5 let (z 1000)

50

131

2. průměrná délka života

66 let

45 let

3. přístup ke zdravotní péči

93 %

silně snížen

4. přístup k pitné vodě

90 %

50 %

5. chronická podvýživa

zanedbatelná

30 %

6. případy cholery

0

více než 1 500

7. případy tyfu

1 700

více než 25 000

8. případy obrny

0

více než 16

(údaje ze zpráv Světové organizace zdraví, Dětského fondu OSN, Iráckého ministerstva zdraví)

Irácká síť zdravotnických zařízení byla v letech před válkou vynikající a měla zdravotnická zařízení ve všech oblastech Iráku. Dobře vybavené nemocnice byly na vysoké úrovni a zdravotnický personál poskytoval velmi odbornou péči.

V lednu a únoru roku 1991 zničila válka nejen vojenskou, ale zejména civilní infrastrukturu. Sankce do velké míry zabránily jejímu opětovnému vybudování. Zničení celé elektrické rozvodné sítě, systému čističek vody a kanalizace v této válce a díky jejich neúplné opravy způsobily prudký nárůst počtu žaludečních a střevních nemocí jako cholera a tyfus. Činitelé Světové organizace zdraví, odborníci na tyto nemoci, umístěni v Iráku, zjistili, že znečištěná odpadní voda pronikla do rozvodu vody trhlinami v rezivějících trubkách. Zvláštní skupina SOZ bojující proti choleře spolupracuje s Iráckým ministerstvem zdraví na vytvoření plánu boje a prevence proti choleře a dalším průjmovým nemocem.

OBRNA SE VRACÍ A OHROŽUJE SOUSEDNÍ ZEMĚ

Stejně jako cholera se vrátila obrna. Odborníci SOZ neskrývají své obavy: "Je naprosto nezbytné, aby naše celosvětová kampaň dosáhla lokalizace irácké epidemie a zabránila ji rozšířit se do okolních zemí. Obrna, která zmizela z Iráku již v 80. letech, se vrací s velkou intenzitou.

Očkování dětí se již neprovádí z důvodu nedostatku vakcín a chladících zařízení na jejich úschovu. Za 6 měsíců bylo potvrzeno 16 případů dětské obrny. Většina nemocných nebyla dostatečně očkována díky nedostatku vakcín a přerušení řetězce chladících úschoven 1).

V listopadu 1995 musela být uspořádána dvojdenní celonárodní očkovací kampaň ve spolupráci se SOZ, která zahrnovala 3,5 miliónu dětí ve věku do 5 let. Připomeňme si, že v roce 1990, ještě před embargem, očkování prováděné pravidelně iráckými zdravotnickými zařízeními pokrývalo 90 % potřebných, a že tenkrát nebyl v Iráku zaznamenán jediný případ obrny, stejně jako třeba v Belgii.

Začínají se znovu vyskytovat další onemocnění: tetanus, tuberkulóza, kloubní revmatismus. Velmi rychle se šíří malárie. Iráčtí lékaři mají kvůli nedostatku základních léků, co dělat, aby vůbec mohli léčit běžnější nemoci.

1) Doktor Harry Hull, z programu Rozšíření očkování při SOZ

NEMOCNICE SHÁNĚJÍ LÉKY, KDE TO JEN JDE

Krutost embarga OSN proti Iráku dobře ukazuje stav chátrajících nemocnic. Některé z nich nemají už v podstatě možnost přijímat nemocné. Rozklad iráckého zdravotnického systému (jednoho z nejlepších arabských systémů před válkou) byl při jedné pravidelné hodnotící misi třemi francouzskými lékaři odsouzen.

"I když irácký zdravotnický personál je na dobré úrovni, byli jsme překvapeni zarážející prázdnotou některých nemocnic, což zároveň prokazuje nedostatek zdravotnického materiálu a léků. Bagdád např. nemůže dovážet Trinitrine, lék, který je velmi účinný při léčbě (?srdeční angíny). Zákaz jeho dovozu komise OSN pro sankce zdůvodňuje: Tento lék by mohl být použit při výrobě výbušnin!

V nemocnicích se stává, že není elektřina, přívod vody z ničeho nic přestane fungovat a odvod odpadních vod neprobíhá zcela v pořádku. Nemocnice v obytné čtvrti Saddam City je doslova "vybílena". Tato nemocnice každý den přijme stovky lidí, ale je nemožné v ní dodržovat nezbytné zdravotnické předpisy. Před embargem byly zásoby ložního prádla obnovovány každý rok. V současnosti se stále používají ty z roku 1990.

Těhotné ženy rodí doma s rizikem výskytu nemocí z poruchy výživy a jiné jako třeba, tetanus. Výživa iráckých dětí je nedostačující. Množství předčasných porodů a novorozenců s nízkou váhou se výrazně zvyšuje 2).

Dětské oddělení v nemocnici Saddam a ISCAN ve středu Bagdádu na tom není lépe. "Podmínky se zhoršují, děti mají množství plicních potíží. Nedostávají se nám antibiotika, kyslík, krev. Na pokojích není možno od sebe izolovat nemocné, viry se rychle přenášejí. Infekce jsou ruku v ruce s podvýživou. Každý den nám umřou dvě tři děti."

Případy leukémie se zčtyřnásobily, což do velké míry způsobuje ochuzený uran v bombách a jiných střelách, které každý den vypouštějí americká a britská letadla. Irácký doktor tvrdí: "Víme z knih, jak máme léčit, ale nemáme vlastně čím, a taky nám už chybí nejnovější lékařské poznatky. Před embargem se nám dařilo vyléčit 30 % nemocných leukémií, nyní ji už nikdo nepřežije.

Vyskytuje se čím dál tím více úmrtí novorozeňat a vrozených anomálií: děti s jednou paží. Každá rodina má alespoň jednoho svého člena postiženého anémií. Je způsobena přítomností toxických látek v krvi 3). Podle tří francouzských lékařů, kteří navštívili Irák, je možno dojít pouze k jedinému závěru: "Embargo zhoršuje hospodářské a sociální podmínky a způsobuje pád Iráku až na dno. Je to pomalé zadušení, vyhlazování obyvatelstva, zdlouhavé mučení 4)."

2) zpráva profesorů J. Bardet, kardiolog, J. Milliez, gynekolog a B. Chevalier, pediatr

3) L´Humanité, 22. dubna 2000

4) stejně jako 2)

TEN, KDO JE TU POSTIŽEN LEUKÉMIÍ, UMÍRÁ

Meghan Flynnperrault, 17tiletá Američanka, která navštívila Irák v únoru 2000, vypráví:

Navštívila jsem dětskou nemocnici "Saddam v Bagdádu. Pokoj co pokoj, postel, co postel všude nemocné děti se svými matkami v hlavách postelí. Řekli nám, že mnohým z nich zbývá jen pár dnů života. Většina z nich je postižena léčitelnými chorobami, jako třeba průjmem, ale v Iráku s tím doktoři nemohou nic moc dělat, jelikož sankce jim povolují dovoz jen velmi malého množství léků a zdravotnického materiálu.

Přeplněným schodištěm jsme vyšli do druhého poschodí, oddělení leukémie. Nejsmutněji na mě pří této návštěvě působili oči nemocných dětí. Vyjadřovali bolest, nejenom kvůli jejich utrpení, ale také kvůli zoufalství, které pociťují, jelikož ví, že jejich stav se nezlepší. Jejich matky ví, že existuje záchrana, ale jen za hranicemi Iráku. Vědí, že mnoho dětí bylo postiženo stejnou nemocí a že teď žijí zdravé a šťastné. Irák netěží z výhod moderní medicíny jako třeba USA. Kde se počet vyléčených z nejběžnějšího druhu leukémie pohybuje kolem 80 %. V Iráku je to 0 %. Z oddělení leukémie jsme šli do oddělení podvýživy. Bylo to strašné, viděli jsme tak šíleně hubené děti. Mnohé z nich se narodily s vážnými zdravotními obtížemi, protože jejich matky během těhotenství neměly dostatečné množství nezávadných potravin. Po porodu byly tak podvyživené, že nebyly s to kojit."

V roce 1995 vystupuje Madeleine Albright (budoucí ministryně zahraničních věcí USA) ve slavném pořadu 60 minutes (CBS). Ptají se jí na embargo uvalené na Irák. "Dozvídáme se, že již umřelo půl miliónů dětí, více než v Hirošimě. Je to opravdu cena, kterou musí Irák zaplatit." A Albright odpovídá: "Domnívám se, že je to obtížná volba, ale ano je to ta cena. Myslíme si, že je to cena, kterou musí Irák zaplatit."

TÁBOR KOČOVNÍKU OBKLOPENÝ DOBYTKEM

Vedlejší škody leteckých útoků

"Náhle se z jasně modré oblohy snesla smrtící zapomenutá letecká válka, kterou vedou USA a Velká Británie proti Iráku, na pastevce a rolníky z vesnice Toq Al-Ghazalat 17. května 2000, v deset hodin a třicet minut ráno. Omran Harbi Jawair, 13 let, sleduje v podřepu stádo ovcí své rodiny, které se pase na vyprahlé půdě. Omran rád hrával fotbal se svými kamarády z vesnice. Právě dokončil pátou třídu v nedaleké škole. Syn pastevce, který se těšil na prázdniny.

A právě tehdy dopadla bomba. Bez varování, pár stovek metrů od vesnice do pole. Ohlušující výbuch. Střepiny se kruhově rozletí. Čtyři zranění pastevci a mrtvý Omran v písku, hlava z poloviny urvána od těla, jeho bílá košile potřísněna krví."

Tak vyprávěl tento příběh Edward Cody (Washington Post, 16. června 2000), americký novinář. Během jednoho týdne projezdil sever Iráku a mluvil s obětmi leteckých útoků. Tyto nálety letadel USA a Velké Británie si vybírají pravidelně své oběti. Od konce operace "Pouštní bouře" v roce 1991 neustále pokračují a od operace "Pouštní liška" v prosinci 1998 jsou ještě častější. Od té doby narušilo podle Iráčanů 21 600 letadel irácký letecký prostor. Pentagon potvrzuje, že bylo uskutečněno víc než 280 000 náletů během 10 let od zavedení bezletových zón.

První bezletová zóna byla Iráku vnucena v dubnu 1991, šest týdnů po konci operace "Pouštní bouře", pod záminkou uchránit povstalé Kurdy na severu Iráku proti Bagdádu. Na sever od 36 rovnoběžky má Irák zakázáno vstoupit do svého vzdušného prostoru. Letadla aliance hlídkují a bombardují ze své základny Incirlik v Turecku.

Druhá bezletová zóna byla jednostranně zavedena v srpnu 1992, tentokrát pod záminkou chránit povstalé Šíty (Chites). Původně byla hranicí 32 rovnoběžka, president Clinton ji přesunul na 33 rovnoběžku. Takže irácké letectvo nesmí operovat na 60 % svého leteckého prostoru.

USA nazývají bez uzardění civilní oběti Collateral Damage. Jednou jedinkrát uznaly USA, že se zmýlily po útoku na vesnici Abu Avani 12. května 1999, kde bylo 14 mrtvých na místě, další umřeli na následky zranění. Ve zprávě ze základny Incirlik stojí "jeden z cílů, o kterém jsme si mysleli, že je zařízením protiletecké obrany, se ve skutečnosti ukázal být táborem kočovníků obklopeným dobytkem. Děláme vše co je v našich silách, abychom se vyhnuli vedlejším civilním škodám a škodám na civilním majetku."

IRÁCKÁ ROPA: DAR Z NEBES NEBO PROKLETÍ ?

Luk Brusselaers (předseda Le Comité D´Action S.O.S. Enfants Irak), Holandsko

Irák se těší velkému nerostnému bohatství a významnému zemědělskému potenciálu (díky vodě z Tigridu a Eufratu a jejich úrodným splaveninám). Tyto dvě řeky jsou životodárným zdrojem Iráku, bohužel lehce zranitelným. Tigrid a Eufrat pramení totiž v Turecku a než se dostanou do Iráku protékají Sýrií. Tyto dvě země v 80. letech postavily ne Eufratu řadu přehrad k zajištění zavlažování svého zemědělství a jako zdroje elektrické energie, což snížilo vydatnost pramene Eufratu v Iráku. Co se týká Tigridu jsou tyto obtíže mnohem menšího rozsahu, jelikož velká část jeho vod pochází z přítoků, jejichž koryta se nacházejí v Iráku.

Ovšem Irák se těší hlavně významnými ložisky ropy. Objevení ropy na Středním východě, na konci 19. stol., hluboce změnilo tvář této oblasti. Zatímco dříve byl Střední východ významný pro "světový" kapitál díky své geostrategické pozici, po objevení ropy se stává významným sám o sobě. Ropa se stává rozhodujícím činitelem v dějinách Středního východu obzvláště od 30. let 20. stol. Po druhé světové válce je ropný průmysl základním kamenem iráckého hospodářství. Zahraniční ropné společnosti se za monarchie zmocní iráckého ropného bohatství výměnou za "Royalties", které nemají žádnou cenu. Kassemova revoluce v roce 1958 se to pokusila změnit. Ale skutečná změna nastala teprve po státním převratu vedeným stranou Baath v roce 1968. Irácké vládě se podaří, s podporou dalších zemí z OPEC a SSSR, znárodnit ropné společnosti činné v Iráku (v letech 1972-73) a spojit je do Irácké národní ropné společnosti.

Od britského mandátu k režimu Baath

Po první světové válce je Irák (tři otomanské provincie kolem měst Basorah, Bagdad a Mossoul) podroben britskému mandátu. Velká Británie udělí Iráku formální nezávislost v roce 1932. Nastolená probritská monarchie je feudálním zřízením. V roce 1958 vlastní 2 % vlastníků 69 % půdy, ale 29 % rolníků drží méně než jeden hektar na rodinu, a 1,5 miliónů zemědělských "dělníků" nemá žádnou půdu. Po odevzdání dávek velkostatkářům a státu nezůstane nájemníkovi půdy (pachtýři) více než 15 - 20 % jeho úrody. Rolníci jsou podvyživeni, dětská úmrtnost přesahuje počet 350 dětí z tisíce. Průměrná délka života 30 let. Negramotnost 98 %. V nouzových koloniích se tísní 250 000 lidí, ty se stávají semeništěm nemocí.

Vojáci vedeni generálem Kassemem se shodují jen v jednom bodě: svrhnout monarchii, což se také stane v roce 1958. Po téhle revoluci následují převraty, vyřizování účtů, vzpoury a narůstá militarizace Iráku. Nové vlády pocházejí ze středních tříd. Kassem je svržen v roce 1963, spojenectvím příznivců egyptského národního vůdce Nassera a Baathisty. Strana Bath je později odstraněna od moci, ale v roce 1968 se k ní vrátí díky novému převratu.

Habib Ishow: "Irák, rolnictvo, zemědělská a hospodářská politika ve 20. stol.", vydáno v roce 1996, str. 78

Jaký význam má tento vývoj pro rozvoj Iráku? Podívejme se nejdříve na zemědělství. Po svržení monarchie bylo zrušeno "velkovlastnictví půdy". Zpočátku to v iráckém zemědělství způsobilo nesnáze, jelikož stát neměl nezbytné prostředky k jeho podpoře. Následkem toho Irák , který byl dlouho potravinářsky soběstačný, musel na počátku 6O. let dovážet potraviny.

Po roce1968 se vláda strany Baath snaží zvrátit tento vývoj. V 70. letech se životní podmínky na venkově (po znárodnění ropného průmyslu, a tím vzrůstem příjmů státu) výrazně zlepší.

Tyto navíc získané prostředky byly investovány nejen do zemědělství, ale hlavně do výstavby a průmyslu (zvláště ropného, petrochemického), a podnítily rychlý rozvoj služeb. Obrovské investice směřovaly do vzdělávacího, sociálního a zdravotního systému. Od poloviny 70. let těží Iráčané z takřka bezplatného zdravotnictví a školné se platí teprve až na vysokých školách.

Největší část"ropných" zisků byla určena městům. Životní podmínky, příjmy a sociální vymoženosti v nich dosahovaly vyšší úrovně než na venkově, což vyvolalo příchod mnoha vesničanů do měst. V rozmezí let 1973 a 1977 opustilo venkov 500 000 pracovníků, v té době to byla asi pětina všech obyvatel.

NEBEZPEČNÁ ZEMĚ TŘETÍHO SVĚTA

Přesto byl Irák, stále do velké míry jednou ze zemí třetího světa (uzavřen v koloniálních hranicích a nucen dovážet zboží na uspokojení základních potřeb) závislý na určované výši ceny ropy na světovém trhu.

Koloniální hranice? Bývalá koloniální velmoc, Velká Británie, vnutila Iráku hranice nevýhodné pro jeho obchod. Když po první světové válce západní velmoci rozdělily bývalou Otomanskou říši podle koloniálních dohod z Sykes-Picot, Britové obdrželi mandát nad Irákem, a udělali čáru v písku, čímž oddělili Kuvajt od Iráku (a obsazen Velkou Británií až do roku 1961). Tím ztratil Irák přístup k moři. Irák je tak závislý na svých sousedech při zahraničním obchodu.

Když se Saddam Hussain dostává k moci (1979), mění se hospodářská politika v několika různých ohledech. Za prvé nízké ceny ropy na světovém trhu snížily příjmy Iráku, který se mimo jiné nalézá ve finančních obtížích kvůli nákladné a bezvýchodné válce s Íránem (1980-1988). Za druhé se sníží role státu v hospodářství a začíná se privatizovat, obzvláště po roce 1989.

Irák je stále závislý na dovozu potravin. V letech 1983 až 1990 dovezené potraviny představují 15 až 25 % všeho dovozu. Mnohem významnější druh závislosti: celé irácké hospodářství spočívá na příjmech jediného vývozního artiklu - ropy (v roce 1989 sám o sobě tvoří 98 % hodnoty vývozu. Nicméně ohromné zásoby ropy v Iráku lákaly zahraniční velmoci a jejich nadnárodní podniky.

Irák se díky svému rychlému rozvoji stal v té době velmocí na Středním východě, což bylo Západem a jeho spojenci (Saudskou Arábií a Arabskými státy v zálivu) pociťováno jako hrozba. Irák byl díky svému vojenskému a hospodářskému potenciálu jako jediný schopný zpochybnit nadvládu imperialismu. V izraelsko-arabském konfliktu, který trval už desetiletí, byl Irák nebezpečnou velmocí, neboť byl podezřelý, že by mohl přijít na pomoc Palestincům v jejich boji proti izraelské okupaci. A jeho nezávislost vytvářela z Iráku nebezpečný příklad pro všechny Arabské státy a třetí svět jako celek.

PROČ CHTĚL KONGRES USA BOJKOTOVAT IRÁK UŽ V ROCE 1988?

2. 8. 1990 napadla irácká vojska Kuvajt. Ten zvýšil těžbu ropy o mnohem více než mu umožňovaly kvóty určené OPEC, čímž snížil ceny ropy. Škody způsobené iráckému hospodářství byly ohodnoceny na 14 mld. dolarů. K tomu se přidá požadavek na předčasné splacení dluhu (10 mld. dolarů), které Iráku půjčil Kuvajt během války s Iránem. Toto bylo pro Irák vyhlášením hospodářské války podnícené USA. Irák se rozhodl obsadit a anektovat Kuvajt (který mu patřil až do roku 1920).

Téměř okamžitě (6. 8.) vyhlašuje Rada bezpečnosti embargo proti Iráku. Byl útok proti Kuvajtu skutečnou příčinou nebo jen vysněnou příležitostí ke zkrocení Iráku?

Sotva před třemi roky, 26. 8. 1987, podepsal Bagdád a Washington smlouvu o hospodářské, obchodní a technické spolupráci. Ale v roce 1988, po skončení války s Iránem, nepřítelem USA, kongres USA se neočekávaně rozhoduje: hospodářský bojkot Iráku. Na konci září roku 1988 je schválen zákon v tomto smyslu, ale není schválen tehdejším prezidentem USA, Ronaldem Reganem. Důvod? Tlak amerických podniků, které měly v té době s Irákem mnoho obchodních smluv.

V dubnu 1990, tedy dlouho před kuvajtskou krizí, navrhuje republikán Berman znovu sankce proti Iráku. Důvod? Musíme přimět Irák, aby odstranil své zbraně hromadného ničení. Ale chtěly USA skutečně řešení? Naopak USA odmítly nabídku Iráku vyjednávat o zbraních hromadného ničení. Irák navrhoval zničit všechny biologické a chemické zbraně pod podmínkou, že ostatní země středního východu udělají totéž.

POŠLEME IRÁK ZPÁTKY DO DOBY KAMENNÉ

17. 1. 1991 západní aliance pod vedením USA a Velké Británie rozpoutala děštěm bomb padajících na Bagdád válku proti Iráku. Jejich cíl: zničit Irák jak po stránce vojenské, tak i hospodářské. Vojenský útok se od prvních chvil zaměřuje na infrastrukturu iráckého průmyslu. James Baher, ministr zahraničních věcí USA, otevřeně mluví o cíli války s iráckým ministrem Tariquem Azizem během vyjednávání v Ženevě 9. 1. 1991 "bombardováním pošleme Irák zpátky do doby kamenné".

Válka v zálivu rozpoutaná západem o týden později, se vyznačuje do té doby nevídaným množstvím vojenských sil. Stovky tisíc výbušnin je shozeno na Irák. Nic není ušetřeno. Generál Michael Dougan v té době náčelník generálního štábu leteckých sil USA říká: "Silnice, železnice, elektrárny, to už je pěkný počet cílů, ale to nestačí, naším konečným cílem je Bagdád. Generál Dougan byl zastáncem výběru cílů velké hodnoty pro Iráčany, včetně kulturních památek. Mělo to velký psychologický dopad pro iráckou vládu.

Západní letadla se zaměřovala na všechny hospodářské odvětví - elektrárny, ropné rafinérie, telekomunikační systémy, silniční sítě, přístavy a skladiště. Zásobování potravinami, čističky vod, zemědělské zavlažovací systémy, což dokazuje, že vojenský plán, měl za cíl zničit, či přinejmenším zlomit obyvatelstvo Iráku. Za 40 dní bombardování se to nepodařilo, muselo tedy na něj navázat vyhlazování embargem.

ŠKODY NA VZDĚLANOSTI A KULTUŘE

Hospodářský dopad embarga se v podstatě nedá vyčíslit. Dnes téměř 60 % obyvatelstva Iráku je bez zaměstnání. Sociální zařízení dříve financované penězi z ropy je zničeno. Důsledky na zdraví obyvatelstva a na zdravotní péči popisujeme v jiném článku?. Ale obětmi embarga jsou také vzdělaní a kultura.

V Iráku roste pokolení dětí, jehož budoucí životní vyhlídky nejsou zrovna povzbudivé. Vzdělávací systém trpí materiálními nedostatky, a musí čelit také velmi častému "záškoláctví", jak ze strany dětí, tak školských pracovníků, protože všichni jsou nuceni okolnostmi mít jiná zaměstnání, aby mohli zajistit své potřeby a přežít.

Děti chodí spíše pracovat, než do školy. Anupama Rao Singh, zástupce UNICEF v Iráku, říká, že tam kde dříve petrodolary zajišťovaly rozvoj vzdělávacího systému, chybí teď i jeho úplné základy. Na konci 90. let jen 67 % šestiletých dětí chodilo do školy. 55 % budov už nevyhovuje. Nedostatek tekoucí vody, školních potřeb a školních pracovníků způsobuje žákům výpadky ve vzdělávacích stupních. Dříve dostávali rodiče pro své děti školního věku všechny školní potřeby, teď si musí poradit sami. Peníze, které vzdělávacímu systému poskytuje program Ropa za potraviny jsou naprosto nedostačující.

I navzdory embargu "se daří" rabovat uměleckého památky v Iráku, které jsou prodávány v Bruselu a v Londýně. Významná archeologická naleziště musí být hlídána před krádežemi a vandalství. Iráčtí intelektuálové ve velkém množství opouštějí Irák, aby si svou budoucnost vybudovali zahraničí. Iráčtí žadatelé o azyl jsou velmi často vzdělaní lidé, kteří kvůli bídě ve své zemi hledají záchranu jinde.

Avšak Iráčané nejsou zlomeni ani hrůzami války, ani embargem. Hans von Spoenck. To potvrzuje při svém odjezdu z Iráku "Zanechávám tu neuvěřitelně statečný lid, který přežívá v nesmírných obtížích. Tito lidé jsou stále ještě shovívaví a pohostinní. Ale jak dlouho jimi budou, jestliže budou dál muset do takové míry trpět sankcemi. Každý den je pro ně bojem. Nenechejte se oslnit světelnými poutači a obchodními domy v Bagdádu. Drtivá většina Iráčanů čelí ohromným materiálním a psychologickým potížím. I když už nejsem zástupcem OSN v Iráku, dál se budu vyslovovat k situaci v této zemi."

NEJNIČIVĚJŠÍ ZPŮSOB VEDENÍ VÁLKY V DĚJINÁCH

Zbraně obsahující ochuzený uran v Iráku a v Jugoslávii

Luc Vancauwenberghe

Během války proti Iráku použili USA poprvé v dějinách nové "pokolení" zbraní, obsahujících ochuzený uran. Tyto zbraně byly později použity i proti Srbsku, včetně samotného Kosova. Jejich následky jsou pro lidi a životní prostředí velmi znepokojující. Přes mlčení významných médií, se pravda dostává pomalu na povrch. Vědci a pacifisti pozvedají svůj hlas.

NĚCO TADY NEHRAJE

Německý profesor Siegwart-Horst Gunther je lékařským odborníkem na nakažlivé nemoci. Již 8 let je v boji proti větrným mlýnům., který se však stává čím dál méně osamoceným. Chce seznámit lidi s pravdou o zbraních obsahujících ochuzený uran a jejich následcích.

- "Kdy jste poprvé narazil na tento nový druh zbraní?"

Prof. Günther - V květnu 1991 jsem na okraji jednoho bojiště našel munici ve tvaru doutníků, ale nezvykle těžkých. Viděl jsem děti, které si s nimi hrály. Jedno z nich později zemřelo na leukémii. Začal jsem být ostražitý. Na konci roku 1991 jsem diagnostikoval do té doby v Iráku neznámé nemoci. Jeden můj přítel z Německa si schoval jednu z těchto střel ve skříni, jako památku na válku v zálivu. Zavolal jsem mu a řekl: "S tou střelou není něco v pořádku, chci ji dát zkoumat."

- "Jaké byly výsledky této zkoušky?"

Prof. Günther - V prvním ústavu se mě zeptali: "Odkud máte tuto střelu? Je velmi toxická a radioaktivní". Ve druhém mi řekli to samé. Pak jsem jel na Svobodnou univerzitu v Berlíně. Požádali mě, abych se tam vrátil. Když jsem přijel, bylo to v pondělí, čekalo mě 7 policistů v ochranných oděvech. Řekli mi: "Střela je radioaktivní, musíme Vám ji zabavit. Dostal jsem pak potvrzení o její radioaktivitě.

DEFORMACE, RAKOVINA, SMRT

- "Jaké jsou příznaky a následky použití zbraní obsahujících ochuzený uran?"

Prof. Günther - První následky jsou bolesti v kloubech, vypadávání vlasů a zubů, kožní nemoci... A nakonec se hroutí celý imunitní sytém, což je příčina nárůstu množství nakažlivých nemocí. U dětí postižených rodičů se objevují selhání jater a ledvin, leukémie, genetické deformace. Mnoho dětí amerických veteránů se narodilo s vážnými deformacemi. Podle předsedy Sdružení amerických veteránů z války v zálivu je postiženo 50 až 80 000 vojáků, z nichž 39 000 už nepracuje. 2400 až 5000 vojáků už zemřelo. Odhaduje se, že ve Velké Británii je postiženo 3500 vojáků. V Iráku je postiženo na 250 000 lidí. Množství úmrtí je velmi vysoké. Navíc kvůli embargu nemají v Iráku téměř žádné prostředky na léčení postižených lidí.

Jenom část z kontaminovaných střel byla odklizena, většina z nich je ale pohřbena v písku. Jelikož v této oblasti často prší, panují obavy, aby nebyli kontaminovány podzemní vody a tím nebyl zasažen potravinový řetězec.

Hodně z těchto střel si děti schovaly na hraní. Avšak styk se střelami způsobuje vážné poškození zdraví - leukémii, rakovinu, rozklad imunitního systému apod.

Používání ochuzeného uranu je podle amerického vědce Leonarda Dietze stejně "revoluční" krok ve vojenské technologii jako byl kulomet v 1. světové válce. Válka v zálivu, opět podle něho, je ta nejtoxičtější v dějinách. Odvolává se při tom na průzkum provedený ve 255 rodinách amerických veteránů v Mississippi - jeho závěr je, že 67 % dětí narozených po válce v těchto rodinách trpí vážnými tělesnými vadami - vadami očí, sluchu, nemocemi krve, dýchacími potížemi a deformacemi prstů na rukou i nohou.

Tajná zpráva britské Společnosti pro atomovou energii, z dubna 1991, odhadovala, že v Iráku je rozptýleno takové množství uranu (v prázdných nábojnicích), které může způsobit smrt 500 000 lidí. Tyto výpočty se opíraly o odhad, který stanovil množství ochuzeného uranu na 40 tun. Dnes ale již víme, že jak v Iráku, tak v Kuvajtu je 300 až 800 tun tohoto radioaktivního odpadu. Zbraně obsahující ochuzený uran se dál šíří světem: USA, Velká Británie, Francie, Rusko, Švédsko, Řecko, Turecko, Izrael, Saudská Arábie, Jordánsko, Bahrajn, Egypt, Kuvajt, Pákistán, Japonsko, Thajsko, Tchajwan, Jižní Korea a ještě další země vyvíjejí nebo už nyní mají zbraně obsahující ochuzený uran.

Pramen: International Action Center, Vyznamenání za bezecnost, ochuzený uran aneb jako Pentagon ozařuje vojáky a civilisty ochuzeným uranem, New York, 1997

"TY ZBRANĚ BY MĚLY BÝT ZAKÁZÁNY" (Profesor Piérart)

Profesor Piérart je čestným profesorem na Univerzitě v Mons, odborníkem na životní prostředí a celoživotním pacifistou. Nedávno napsal příspěvek o ochuzeném uranu pro knihu "Que nos valeurs sont universelles et que la guerre est jolie! (Yanick Bovy a Barbara Delcourt, Editions du cerisier, Chesmes, 1999). Volný překlad názvu - "Za celosvětovost naších hodnot a za krásnou válku"

Prof. Piérart - Ochuzený uran pochází z radioaktivního odpadu jaderných elektráren. Ochuzený uran je těžší než olovo, z čehož plyne jeho vojenské využití. V současnosti se používá k výrobě průrazníkových střel a pancířů tanků. Za pouhou hodinu, člověk ve styku s ochuzeným uranem dostane dávku radioaktivního záření, které se rovná dvojnásobku přípustného radioaktivního ozáření za rok!

Když střela obsahující ochuzený uran zasáhne svůj cíl, průrazník se vznítí a uvolní velmi jemné radioaktivní částice, které jsou tak malé, že mohou být vdechnuty. Po vdechnutí či pozření vyvolávají rakovinotvorný proces, dostávají se do krevního oběhu a mohou kontaminovat mozek, ledviny, játra, kosti, svaly a dokonce reprodukční orgány. Tyto částice mohou, podle síly větru, urazit velkou vzdálenost. Během války v zálivu bylo vystřeleno 14000 granátů větší ráže a asi 940 000 menší ráže, které rozptýlily po poušti 300 tun radioaktivního prachu. 40 letadel typu A10 vybavených municí obsahující ochuzený uran shodily v Kosovu takové množství střel a bomb, jež zamořilo tuto oblast při nejmenším 10 tunami radioaktivního prachu.???

"Jedná se tedy o nové pokolení nukleárních zbraní?"

Prof. Piérart - Ne, jde o zbraně, které jsou "pouze" velmi toxické a radioaktivní a mající životnost milióny let, ale ne o zbraně nukleární. Neprobíhá v nich totiž řetězová reakce.

"Byly stopy po těchto zbraních zjištěny také v Jugoslávii?"

Prof. Piérart - 25. 5. se v italském senátu sešla vědecko-technická komise nad rozborem chemicko-fyzikálního a radioaktivního znečištění v Srbsku a Kosovu. Jednalo se hlavně o ověření rozsahu chemického a radioaktivního znečištění v Srbsku, jelikož NATO poskytlo jen seznam napadených cílů, bombardovaných střelami obsahujících ochuzený uran, pro Kosovo. V Srbsku byly sesbírány vzorky půdy a medu a analyzovány v laboratořích v Boloni. Výsledky odhalily, že ve vzorcích pocházejících z Bujanovac, který leží na jihovýchodě Srbska, byla přípustná norma překročena více než stonásobně. Zpravodaj RAI (italská TV) se obává, že ochuzený uran byl rovněž použit na pláště střel Tomahawk, aby mohly prorážet bunkry ukrývající Migy srbského letectva v Bělehradě.

"Co se dá dělat s touto kontaminací?"

Prof. Piérart - Je nutné vyžadovat od NATO plány zamořených oblastí, jak v Iráku, tak v Jugoslávii. NATO musí poskytnout prostředky na odmoření těchto oblastí a lékařskou pomoc pro nemocné postižené následky použití ochuzeného uranu a vůbec nejdůležitější je požadovat zákaz těchto zbraní.

Krátký výňatek z dlouhého seznamu výrobků, které se nesmí dovážet do Iráku

aneb

LZE VYROBIT ZBRANĚ HROMADNÉHO NIČENÍ Z PÁRÁTEK?

sešívačky

šachovnice

tiskařský papír

zápalky

inkoust a inkoustové bombičky

dopisní papír

sanitky

obálky

balící papír

vysavače

sponky do vlasů

toaletní papír

svorky na papír

faxy

tapety

berle

alobal

lepenka

dřevo

rukavice

smirkový papír

svíčky

hudební nástroje

hřeben

láhve

hračky

peršan

kartáčky na zuby

vlna

květináče

pracovní stoly

žiletky

popelnice

notový papír

lampy

panenky

kazety

baterky

časopisy(včetně vědeckých a lékařských)

cédečka

prášky na praní

popelníky

mycí prostředky

židle

všechny druhy knih

papírové sáčky

klobouky

brýle

sandály

slunečníky

kalkulačky

mýdlo

ponožky

psací stroje

šampóny

boty

plavky

stoly

nákladní vozy

kladiva

zástěry

krémy na boty

mikroskopy

telefony

vosk

zrcadla

stany

lepidla

hodinky

teploměry

křídy

počítače s příslušenství

poštovní známky

lžičky

rohožky

sedačky

párátka

košíky

traktory

kola

dětské oblečení

šrouby

Pramen: Green Left Weekly. 25. únor 1998

WWW.STRÁNKY O IRÁKU, VÁLCE A EMBARGU

Stránky International Action Centre, USA, http://www.iacenter.org/

nabízí:

www.iacenter.org/iraq.htm

www.aicenter.org/delepted/du.htm - údaje o ochuzeném uranu

International Action Centre založil v roce Ramsey Clark, bývalý ministr spravedlnosti USA

stránky Iraq Action Coalition (http://iraqaction.org/)

nabízí:

Middle East Report 215, ta pojednává o válce a 10 letech embarga. Dále zprávy UNICEF, zprávy Dennis Halliday (zástupce OSN v Iráku) a seznam všeho co se nesmí dovážet do Iráku.

http://www.iraq.net/ - každodenní zprávy o Iráku

http://uruklink.net/ - oficiální stránky Iráku

http://www.iraqi-mission.org/ - stránky irácké mise v OSN

www.un.org/depts/oip - stránky OSN a jejich programu v Iráku

www.un.org/depts/unscom - stránky zbrojní inspekce v Iráku

http://www.unicef.org/ - dětstký fond OSN

 

Zpět na úvodní stránku Rudého Praporu