(časem i ENGLISH, DEUTSCH)

REZOLUCE KAMPANĚ

 

V září roku 2000 se v Praze koná výroční zasedání Mezinárodního měnového fondu (MMF) a Světové banky (SB), tedy dvou institucí, na kterých je postavený kapitalismus po druhé světové válce. Měly předcházet cyklickým destruktivním krizím, vedoucím k světovým válkám a pojistit mocenské postavení poválečných kapitalistických velmocí, tedy především USA.

 

Podívejme se některé ze statistických údajů. Oficiální počet nezaměstnaných dosáhne letos celosvětově 1 miliardy, to znamená, že míra nezaměstnanosti převyšuje 30%, přičemž v zemích OECD (26 nejvyspělejších zemí světa) je to oficiálně 35 milionů. 4,3 miliardy lidí žije s méně než 2 dolary denně. OSN přitom klasifikuje jako nejzákladnější a nejnižší úroveň živobytí příjem ve výši $4 denně. Každé druhé dítě v jižní Asii trpí podvýživou, v Africe každé třetí.

V zemích Třetího světa pracuje 300 milionů dětí a ne méně než 50 milionů dospělých otroků. Tento stav je udržován zkorumpovanou policií, která má “volnou ruku” zastřelit “uprchlíka”. Výrobky této práce – exportní plodiny, průmyslové zboží, suroviny – většinou končí v rukou nadnárodních společností, které diktují pravidla trhu, tj. nízké ceny a garantované dodací lhůty. Výrobci sportovního zboží jsou typickým příkladem (Nike, Adidas,atd.). Výsledkem je ještě více dětské práce a otroctví, tedy zločinný začarovaný kruh.

Chudoba se přitom netýká jen chudého jihu, i na severní polokouli postihuje chudoba více než 100 milionů lidí a stejně početná je i armáda bezdomovců. Situace se postupem času nelepší, naopak, nůžky mezi chudými a bohatými se nadále rozevírají. V roce 1960 měla pětina lidstva 30x větší plat než pětina nejchudších. V roce 1992 byl tento poměr již 61:1 a v roce 1995 již 82:1. 70 zemím světa se žije hůře než před 20 lety. Na druhou stranu je majetek tří největších boháčů větší než HDP 48 zemí světa. 32 boháčů vlastní majetek v hodnotě jihovýchodní Asie, 84 boháčů je bohatších než Čína s 1,3 mld. obyvatel. Národní bohatství již téměř neexistuje, jmění nadnárodních společností je 23 bilionů dolarů. 200 největších nadnárodních firem má ve svých rukou přes 2/3 světového obchodu. Globální ekologické problémy, znečišťování ovzduší, půdy, moře, kácení lesů, surovinová krize, to vše se s ničivou přesností také objevuje stále více a více.

 

Světová banka a Mezinárodní měnový fond, nástroje vlády nadnárodního kapitálu, jsou přímými viníky této situace. Tradiční opatření MMF kladou důraz na: devalvaci národní měny; zvýšení úrokových sazeb; seškrtání státních výdajů — zejména sociálních; eliminaci dotací na potraviny apod.; zvýšení cen zboží a služeb dodávaných státními podniky (energie, voda, apod.) nebo jejich privatizace (nadnárodním společnostem za “mimořádnou” cenu); žádné zvyšování mezd pracujícím.

Nicméně, tyto podmínky nejsou nikdy zavedeny pro bohaté země (které ovládají MMF), když si samy berou půjčku od MMF. V jejich případě je úrok na pouhých 3-4%, zatímco pro zadlužené země Třetího světa je 20-25%. Klienti, aby splatili půjčku, jsou nuceni zvýšit vývoz. 20-25% peněz z vývozu musí být předáno MMF (a mezinárodním bankám, které financují tuto agenturu).

Navíc MMF požaduje masivní privatizační programy — telekomunikací, energetiky, vodovodů, ropných rafinérií, oceláren, atd. To vše je prodáváno nadnárodním společnostem — až za desetinu jejich reálné hodnoty. Mnoho půjček je spojeno také s přijetím velkých dodávek zbraní — i diktátorským vojenským režimům — od nadnárodních zbrojařských firem (z USA a EU) — na to se používá slovního spojení ”pomoc za zbrojařský konktrakt”. Neustálý tlak na zvyšování vývozu surovin kvůli splácení dluhu (např. měď v Zairu), vede k vyšší nabídce surovin na mezinárodním trhu a tím pádem k poklesu jejich cen.

 

Jmenujme některé z globálně nejviditelnějších účinků politiky MMF:

 

* Masová migrace chudých a strádajících. Bezzemci proudí do zchudlých měst hledat práci a poté odcházejí do bohatších zemí. Reakcí imperialistických i jiných zemí je rostoucí zavádění protipřistěhovaleckých zákonů, které kriminalizují chudé a umožňují místním zaměstnavatelům přistěhovalce vykořisťovat ještě podstatně více než místní dělníky.

* V Koreji po obrovském ekonomickém kolapsu z let 1997 - 98 začal politicky utlačovatelský režim žebrat u MMF. Za poskytnutí půjčky požadoval MMF propuštění desetitisíců dělníků. Odtud heslo z demonstrací a stávek proti propouštění: "IMF = I’M Fired!" (MMF = Jsem vyhozený).

* Půjčky MMF Rusku skončily na zahraničních kontech ruských politických představitelů a mafie. Tento scénář je ovšem charakteristický pro všechny klientské země MMF.

* Guayana, bývalá britská kolonie, půjčka MMF: Z každé libry, kterou si půjčí, patří už v době půjčky 45 pencí bankéřům a pokladnám vyspělých kapitalistických zemí. Její vláda přijala na rok úsporný plán MMF. Po roce “antibiotik” Guayana zaplatila 1,700 milionů dolarů, aniž by z nich užila jediný cent. Tento “úspěšný příběh” je úspěšný jen pro kapitalisty, v Guayaně však zanechal 45% lidí pod hranicí bídy. A ještě navíc MMF uzavírá: “Guayana nikdy nezaplatí své dluhy.”

* K prosazení politiky MMF jsou používány brutální režimy znamenající krvavou represi proti hnutí pracujících, stávkám, demonstracím, okupacím půdy. Vysoká míra bezzemectví mezi rolnictvem v zemích jako je Indie nebo Brazílie vede k masové migraci do měst. Zatímco rodiny z místní elity vlastní každá statisíce hektarů půdy, kterou obhospodařují v zastoupení mezinárodních agrokorporací, bezzemci dostávají práci – pokud vůbec – pouze na 5-7 měsíců v roce.

* Domorodí lidé jsou soustavně vytlačováni (i za pomoci vražd) ze své půdy nadnárodními společnostmi, které chtějí místní suroviny. BP (British Petroleum), najímající si soukromé "bezpečnostní služby" k vraždám místního obyvatelstva v Kolumbii, je posledním příkladem tohoto barbarství.

* 20 miliard, které dlužila MMF a Světové Bance Jugoslávie od 80. let bylo jedním z největších a nejpřímějších příčin vytvoření nacionalistického a interetnického násilí, války a genocidy od r. 1991 až po nedávnou Balkánskou válku. Ničení způsobené NATO je vyčísleno na 40 miliard dolarů. Země bude muset být znovu vybudována z půjček od MMF a za velkých kontraktů pro evropské a americké nadnárodní společnosti. Výsledkem mohou být jen další války a etnické čistky ze strany některého z režimů v tomto regionu.

* Nekonečný přesun bohatství z chudých zemí do bohatých. Nejde jen o "přerozdělení" bohatství mezi jihem a severem, ale i uvnitř severu samotného. Většina zemí východní a střední Evropy už byla přeměněna v polokolonie. V mnoha z nich už nadnárodní společnosti převzali kontrolu nad více než 50% hospodářství (v ČR bude během 18 měsíců 80% vývozu produkováno nadnárodními společnostmi).

* Prestižní projekty prohnilých režimů, které mají udělat dojem na místní obyvatelstvo. Například na Filipínách bylo vyplýtváno 13 miliard dolarů na stavbu jaderné elektrárny — postavené v zóně častých zemětřesení. Mezitím si diktátor a masový vrah filipínského lidu Marcos (podporovaný MMF) převedl miliardy dolarů z půjček MMF na svá osobní konta ve Švýcarsku, v EU a USA. To samé udělal i další řezník z tohoto regionu, indonéský prezident Suharto před 30 lety. Toto rozkradení půjček (tolerované MMF) se stalo standardní praxí mezi ”klientskými’’ režimy MMF. Tyto projekty navíc samozřejmě znamenají další zakázky a nadzisky pro nadnárodní společnosti.

 

V roce 1990 celkový dluh zemí Třetího světa dosahoval 1,66 biliónu dolarů, v roce 1998 už neuvěřitelných 2,2 biliónu. Všechny předpovědi očekávají další růst. V roce 1997, bylo MMF splaceno 270 miliard od rozvojových zemí, tj. 60 dolarů na osobu z 93 nejchudších zemí světa, kde polovina lidí žije z 1 dolaru denně. Například v Africe platí některé země až 40% příjmů z vývozu na splácení dluhu.

Většina zemí není schopna splácet ani úroky. S rostoucí neschopností zemí splácet dluh hrozí velká krize světového (kapitalistického) bankovního systému. Tak vlády zemí G7, nyní G8 (USA, Německo, Francie, Japonsko, Velká Británie, Kanada a Itálie + Rusko), a velcí bankéři přišli s "řešením". Ale ani SAP (Prodloužení splatnosti a restrukturalizace "splácení" nesplatitelných půjček), ani HIPC (Iniciativa těžce zadlužených zemí) žádné skutečné řešení nepřineslo, a tak se dluh zadlužených zemí ještě více prohlubuje.

Prohnilé klientské režimy, podplacené nadnárodními společnostmi a bankami, se však vždy podrobí požadavkům MMF. Tyto země jsou tak polokoloniemi — koloniemi dneška.

 

A co Česká republika? S restaurací kapitalismu vstoupila ČSFR i do jeho institucí, jako je MMF a SB. Ekonomická doporučení MMF se stala i programem vlády. Při jednání o půjčce od MMF v roce 1990 se vláda ČSFR zavázala přijmout opatření, která otevřela cestu zahraničnímu kapitálu. Jmenujme některá z nich – během roku 1991 realizovat úplnou liberalizaci cen, devalvovat obchodní kurz koruny vůči dolaru, během roku 1991 provést úplnou liberalizaci v devizovém hospodářství a zahraničním obchodě, zrušit výrobním organizacím (včetně zemědělských) všechny přímé rozpočtové dotace, uzákonit likvidaci insolventních podniků, počínaje rokem 1992 podstatně omezit dotace na bydlení, dokončit malou privatizaci v roce 1990, přeměnit velké monopolní podniky na menší jednotky, v roce 1990 získat nové úvěry v celkové výši 3,9 mld. USD.

Dále konzultovat s MMF dodatečná opatření v oblasti finanční politiky a vnější ekonomické politiky, pokud by hrubé oficiální rezervy klesly podstatně pod stanovené ukazatele a provést s MMF v roce 1991 dvě revize ekonomického vývoje ČSFR a její ekonomické politiky.

Výsledkem je dnešní sociální a ekonomická situace ČR – zavírání podniků, nezaměstnanost, sociální nejistota, problémy v zemědělství atd.

Čeští politici, obzvláště pravicoví, jsou u vytržení, že budou moci asistovat u výročního zasedání MMF a SB. Doufají, že na ně zbudou nějaké drobty od stolu mocných a je otázka, zda se nebudou chtít na poslední chvíli předvést ještě nějakým elegantním sociálním škrtem, třeba dalším zvýšením hranice pro odchod do důchodu.

 

MMF tedy není neutrální institucí. Mezi různými mezinárodními institucemi podobného typu jako MMF, SB a Světová obchodní organizace (WTO) existuje propojení. Všechny mají prosadit požadavky imperialistických investic v zemích Třetího světa, umožnit nadnárodním společnostem víceméně vykoupit jejich půdu, místní podniky, suroviny, doly a požadovat nulové zdanění. Má jim umožnit všechny své nadzisky převést do svých mateřských zemí EU, Japonska nebo USA. Právě tyto země plně kontrolují všechny tyto velké mezinárodní instituce.

Země G7 mají přes 50% hlasů v MMF, a samotné USA mají dalších 18%. Zbývajících 174 zemí (90% z nich jsou oběti MMF) mají zbytek hlasů. Změny pravidel ve struktuře a fungování MMF musí být odsouhlaseny 85% hlasů. Tzn., že USA samotné mohou vetovat každý návrh na zásadní změnu! Podobný systém funguje také ve Světové bance a WTO.

 

Rok za rokem se objevují idealistické návrhy reformy (nereformovatelné) instituce MMF a jeho politiky. Typickými producenty těchto idealistických ”řešení" jsou katolická církev a různé humanitární organizace. Například církev je však jednotlivým největším (nestátním) vlastníkem půdy na světě (i v zemích třetího světa) a má miliardy dolarů v akciích nadnárodních společností (které ovládají MMF!) a z nichž pobírá masivní zisky. Totální pokrytectví. Dalším je nedávno ustavené Jubilee 2000 (Jubileum 2000), založené různými humanitárními agenturami a nevládními organizacemi. Ty slouží jen k ohlupování obětí MMF a těch, kdo s nimi sympatizují.

 

MMF je nereformovatelný a musí být zrušen. Ale jen jeho oběti ho mohou zrušit — skrze masovou mobilizaci a bez iluzí v místní režimy, které MMF zastupují (a enormně se obohacují skrze korupci). Masy se musí mobilizovat k obsazení půdy oligarchie a agrokorporací a musí vybudovat ozbrojené milice na obranu před policií a fašisty, kteří vraždí rolníky (jako např. v Brazílii). Splácení dluhu musí být zcela odmítnuto, stejně jako vývoz za účelem splácení. Rolníci a městští dělníci nemohou zvítězit dokud se mezi sebou nespojí a nezavrhnou idealistická "řešení" a jejich navrhovatele, zejména církev.

 

Odpor proti zasedání MMF a SB v České republice musí mobilizovat ty, kteří na tyto instituce a jejich rady nejvíce doplácejí – mládež a pracující. Nejde jen o projev solidarity (ale i ta je nesmírně důležitá) se smrtelně zadluženými zeměmi Afriky, Asie a Latinské Ameriky, které díky “pomoci” MMF splácí nesplatitelné dluhy a v podstatě žijí jen na dluh, ale jde i o samotný zájem zdejších pracujících a mládeže. Vysvětlení skutečných zájmů MMF a SB pomáhá pochopit, že je nutno odmítnout celý tržní systém. A že nikdo jiný nemůže převzít společnost pod svou kontrolu a řízení než samotní výrobci – pracující. Ti jediní nemají zájem na zisku do kapes malé menšiny, na zavírání továren a rušení výroby, na technologiích, které ničí životní prostředí, ale jen na hospodářství, které bude vyrábět k uspokojení potřeb všech a pomocí demokraticky připraveného a demokraticky kontrolovaného plánu výroby.

 

Jen masová akce obětí MMF může uspět — musí získat plnou a bezpodmínečnou podporu od sympatizantů z bohatých imperialistických zemí!

  • Zrušte dluh zemí třetího světa — teď a bez podmínek! Nejen pouhý odklad splátek! Žádné otevření trhů nadnárodním společnostem za půjčku! Žádné úsporné programy vnucené dlužícím státům!
  • Žádnou "reformu" nereformovatelného MMF, zrušte ho — teď! Pryč s místními režimy, podřízenými MMF! Pryč s obdobnými institucemi jako MMF — Světovou bankou a Mnohostrannou dohodou o investicích MAI!
  • Založte mezinárodní rozvojovou banku pod kontrolou pracujících a chudých rolníků zajišťující programy budování sociálně a ekonomicky potřebné infrastruktury, bydlení, zdravotní péče a vzdělání! Zaveďte opatření k odstranění závislosti těchto zemí na nadnárodních korporacích!
  • Zrušte všechny sankce uvalené zeměmi NATO a EU! Sankce proti Iráku zabíjí statisíce lidí!
  • Zrušte všechny protipřistěhovalecké zákony!
  • Žádný zbrojní obchod se zadluženými zeměmi! Pryč s programy "pomoc za zbraně"!
A vládě vzkažme: Zdaňte nadnárodní společnosti!

Takto získané peníze použijte na:

  • vytvoření nových pracovních míst
  • zkrácení pracovní doby
  • rozšíření veřejných služeb