Evropská unie je u nás propagátory představována jako země zaslíbená. Proto jsou úmyslně zamlčovány skutečnosti, které by tento malebný obrázek mohly nějakým způsobem pošramotit. Jednou z takových skutečností je i fakt, že každodenní život v EU ovlivňován obrovským byrokratickým molochem. Bruselští (resp. evropští) úředníci se činí, seč mohou, aby svůj chléb vezdejší nepojídali zadarmo, a tak mimo jiné přijímají ročně tisíce až desetitisíce různých rozhodnutí, kterými se pokoušejí zglajchšaltovat výrobky vyráběné v Evropských společenstvích včetně např. koňaku, tužek či fotbalových míčů. Posledním „vynálezem“ těchto eurobyrokratů je tzv. evropské normalizované lože, tedy postel odpovídající svými rozměry typickému Evropanovi. Ale kdo je typickým Evropanem? Vždyť jinak je stavěn kupříkladu Jihoevropan a jinak Seveřan. Eurobyrokraté si však i s takovou zapeklitou otázkou hravě poradili. Prostě vzali průměrnou velikost občana každého členského státu EU, a pomocí těchto čísel vypočítali průměrnou výšku i šířku občana EU a podle toho musejí být od nynějška standardizovány všechny postele vyrobené v EU. Jak jednoduché. Problémem je ale skutečnost, že rozměry průměrného Evropana neodpovídají velikosti ani jednoho z národů Unie. Například Portugalci se v těchto „evropských“ postelích doslova „ztrácejí“. Nejhůře jsou na tom ovšem Nizozemci. Průměrný Holanďan je totiž vysoký 180cm, Holanďanka 167cm. Pouze 20% populace této země tulipánů se do eurobyrokraty vypočítaných postelí vejde. Ostatní mají tu smůlu, že jako občané EU musejí spát v postelích „pro trpaslíky“ anebo kupovat zboží z dovozu ze států nalézajících se za schengenskou železnou oponou. Zpráva o standardizaci evropských „postelových“ norem je v současnosti velmi povzbudivou pro český průmysl – konečně se na západních trzích alespoň s jedním produktem prosadíme. Ale běda, až se staneme členským státem EU, současní Češi totiž mezi trpaslíky rozhodně nepatří. Existuje jediná obrana, staňme se při referendu o vstupu do Evropské unie všichni Théseem a vyřešme otázku unijního Prokrusta jako tento bájný řecký hrdina.

PSK

(pozn. Red. Pro řeckých bájí neznalé čtenáře: Prokrustés – řecky „Napínač“, vlastním jménem Damastés, proslulý lupič přepadající pocestné v údolí řeky Kéfisu v Attice, měl postel na kterou pocestné pokládal, pokud jim byla malá odpovídajícím způsobem je „zkrátil“, pokud velká natáhl je až praskli, byl přemožen a zabyt athénským rekem Théseem)

Nezaměstnanost mládeže stále roste

„Zvládli jsme to.“ „Za vlády sociální demokracie má nezaměstnanost trvale sestupnou tendenci.“ Tak takovými a podobnými vychloubačnými řečmi se ještě před krátkou dobou oháněli političtí představitelé ČSSD. Kdeže ale loňské sněhy jsou. Vývoj registrované nezaměstnanosti za měsíc červenec, který zveřejnilo v srpnu ministerstvo práce a sociálních věcí, jasně ukazuje, že pokles nezaměstnanosti byl bohužel pouze dočasný a souvisel daleko spíše se světovými trendy, než s prací české vlády, která nesplnila v oblasti nezaměstnanosti ani to co slíbila, natož to co od ní bylo lidem naší země očekáváno. Také oportunismu ČSSD a její koaličně opoziční spolupráci s ODS lze klást za vinu, že k 1.srpnu bylo v ČR téměř 450 000 registrovaných uchazečů o práci, což je 8,5% práceschopného obyvatelstva, tedy o 0,4% (19 492 osob) více než o měsíc dříve. Zároveň je to asi o 30 000 osob více než ke stejnému datu loňského roku. Některé okresy jsou nezaměstnaností postiženy daleko více než jiné. Nejvyšší registrovaná nezaměstnanost je v Mostě, kde množství evidovaných lidí bez práce dosáhl 21,5%. Skutečný počet nezaměstnaných v České republice je ovšem mnohem vyšší, protože řada osob se neregistruje a vydělává si raději načerno, brigádami aj. Zvlášť alarmující je nárůst počtu nezaměstnané mládeže. Zatímco k 1.1.2001 bylo nezaměstnaných absoloventů a mladistvých 52 300 a k 1.7.2001 52 200, nyní tvoří tato sociální skupina 13,2% nezaměstnaných (57 900 osob). Přitom lze předpokládat, že tento trend bude pokračovat a že se počet nezaměstnaných mladých zvedne k 1.září 2001, neboť podle údajů Českého statistického úřadu toto číslo vzroste vždy po zahájení školního roku. Například v roce 2000 1.9. stoupl počet absoloventů registrovaných na úřadě práce o 1/3 oproti 1.lednu téhož roku, s čímž tzv. analytici počítali, ale vůbec nepředvídali tak obrovský nárůst nezaměstnanosti během „sezóny“ a zvláště ne ve věkové kategorii do 25let. Navíc v důsledku škrtů nařízených ministerstvem práce a sociálních věcí nebude moci řada Úřadů práce poskytnout podnikatelům, kteří zaměstnávají absoloventy slíbené dotace (doposud tato dotace činila 5000Kč měsíčně za vysokoškoláka a 4500 Kč za středoškoláka), což samozřejmě výrazně sníží ochotu zaměstnavatelů práci absolventům poskytnout. Podle mnoha „ekonomických odborníků“ proto existuje reálné nebezpečí, že počet evidovaných absoloventů a mladistvých bez práce dosáhne k 1.9.2001 17-20% z celkového množství nezaměstnaných (a půjde tak přibližně o 80 000 osob).

Petr Skála

(Red. – je na místě poznamenat, že obrovský nárůst nezaměstnanosti mladých bude znamenat zavedení školného na vysokých a středních školách, neboť zbaví mnoho lidí možnosti studovat a tito významně rozšíří skupinu nekvalifikovaných či částečně kvalifikovaných sil o něž není na trhu práce zájem.)

Lázek 2001

11.srpna 2001 se již pojedenácté uskutečnilo přátelské setkání Čechů, Moravanů a Slováků na Lázku, který je posledním vrchem Orlických hor na česko-moravském pomezí. Lázek byl totiž krom jiného svědkem hrdinného odboje proti nacistické okupaci. Tohoto setkání se již tradičně účastní také KSM. Letos se na tuto akci vypravila naše šestičlenná delegace vybavená vlajkami, propagačními materiály a hlavně dobrou náladou. Do Ústí nad Orlicí jsme dorazili již 10.8., a do pozdních nočních hodin jsme se věnovali prohlídce města, zajímavým diskusím a přípravě na další den. Přestože jsme byli po namáhavé cestě a náročném dnu vyčerpaní, na odpočívání nebyl čas. Již od půl sedmé ráno jsme s předsedou OV Ústí nad Orlicí vyráželi na přípravu akce a samozřejmě jsme i s něčím pomohli. Vlastní program začínal ve 13.hodin. Asi 1200 účastníků všech věkových kategorií velmi srdečně přivítalo mezi jinými také vedoucí představitele KSČM (např. arm.generál M.Vacek byl na řečnickou tribunu doprovázen skandováním hesla „Vacek na hrad“), představitele KČP B.Gabrise a samozřejmě také naši delegaci Komunistického svazu mládeže. Zajištěn byl i program pro děti. Obrovskému zájmu se těšil náš stánek, již z dálky rozpoznatelný díky třem vlajkám a rudému transparentu s heslem „Zdaňte spekulanty a nadnárodní monopoly!“. Během čtyř hodin se u stánku vystřídalo množství lidí, kteří měli velký zájem o naše propagační materiály i o informace o činnosti KSM. Někteří z kolemjdoucích také pozdravovali naše delegáty na festivalu mládeže a studentstva v Alžíru, byli mezi nimi i takoví, kteří s láskou vzpomínali na doby, kdy se jako mladí některých festivalů sami zúčastnili. Nelze než poděkovat pořadatelům za perfektní organizaci, všemožnou pomoc, kterou nám poskytli. Byly to skutečně příjemně strávené dva dny.

- ŠOL -

Frýdlant

V srpnu a to přesně v sobotu 18. se konalo setkání česko-slovenské vzájemnosti ve Frýdlantu nad Ostravicí. Mezi více než třemi tisíci účastníky bylo také několik členů a sympatizantů Komunistického svazu mládeže, kteří se vedle užívání si skutečně bratrské a přátelské atmosféry a zejména dobrého programu (vystoupily např. kapela P.Dudeška Buřinky nebo soubor Berušky a další) zúčastnili zejména několika neformálních diskusí o všech možných otázkách i na prohlubování česko-slovenské vzájemnosti a získávání aktuálních informací ze Slovenska, včetně práce KSS. Co se týká programu setkání od jedné hodiny odpoledne, vedle pěkné muziky nechyběl dětský koutek, občerstvení nebo nabídka levicové literatury. Přestože ve svém vystoupení předseda KSČM M.Grebeníček nastínil vizi Evropy bez hranic, ale také bez bídy a chudoby, jistě neměl na mysli Evropskou unii, protože si alespoň účastníci diskusí jasně uvědomovali, že případným vstupem ČR do EU se zavře možnost současné nadstandartní spolupráce a celní unie, natož eventuální znovusjednocení, států–pohrobků bývalé ČSSR. V našich srdcích je naše vlast Československo stále živé.

Smv

Političtí vězni jsou i v „demokratické“ zemi

Neustále jsme přesvědčováni kapitalistickou propagandou, jak nelidské byly státy tzv. reálného socialismu, jak tvrdě pronásledovaly politickou opozici, zatímco v demokratických státech se to nedělo a neděje. Realita je nejen jiná, ale přímo opačná, jak dokazuje „demokratická“ Jižní Korea. V satelitu a výchozím mocenském centru USA Jižní Koreji byl řadu desetiletí trestným činem projev sympatií ke Korejské lidově demokratické republice a jejímu politickému režimu. Tímto trestným činem se provinil např. ten, kdo promítal film natočený v KLDR, ten kdo na veřejnosti či v soukromí projevil KLDR podporu, kdo šířil zprávy nebo informace ze „Severu“ apod. Za skutečně hrozný „zločin“ byly od 2.světové války až do nedávné doby poslány na dlouhé roky do vězení tisíce, v období tzv.Korejské války a bezprostředně poté desetitisíce, jihokorejských občanů. Přestože díky dlouhodobě prosazované snaze KLDR dochází v posledních letech k významnému oteplování vztahů Korejců, represe nebyly dodnes úplně odstraněny. Teprve 15.srpna 1995 byl na základě mnohaletých zásadových požadavků prosazovaných KLDR, pokrokovými lidmi v Jižní Koreji i zahraničními pokrokovými kruhy, z jihokorejského vězení propuštěn na svobodu Kim Son Myong. Kim seděl od svých 26 do více než 70 let v jihokorejském žaláři – samovazbě na ploše pouhých 0,7m², a stal se tak nejdéle vězněným politickým vězněm na světě. Kim byl odsouzen a vězněn, protože se připojil k severokorejské armádě při pronásledování agresorů a bojoval proti USA i loutkové jihokorejské armádě. Po propuštění se ho ujala Severní Korea a její prvotřídní bezplatná lékařská péče i všestranná pomoc patří k nejkrásnějším zážitkům jeho života. 6.12.2000 se Kim Son Myong dokonce šťastně oženil s Jo Jong Suk. Z jihokorejských žalářů byli také propuštěni severokorejští rozvědčíci, mnoho let (někteří i desetiletí) věznění za svou lásku k vlasti. To ovšem nejsou jediní političtí vězni v tzv. demokraciích. Známé je např. „demokratické“ Estonsko, kde ruské obyvatelstvo spolu s Bělorusy a Ukrajinci tvoří více než 35% populace a nemá volební ani jiná občanská práva. Právě v Estonsku se od rozpadu SSSR konalo již několik politických procesů se sovětskými partyzány, kteří za 2.světové války bojovali proti nacistům a naopak jsou estonským režimem vyznamenáváni bývalí členové dobrovolných estonských jednotek SS. Podobná situace byla také v tudjmanovském Chorvatsku, kde za hrdiny platili pohůnci ustašovského fašistického režimu – režimu ,který si odvážil vytýkat i Hitlerovi, že židovskou a bolševickou otázku řeší příliš pomalu a mírně. Kapitalistická média mlčí také o politických vězních v USA, kde tito „sedí“ ve vězení na základě vykonstruovaných obvinění. Nejinak je tomu také v řadě dalších států, které jsou „členy velké rodiny světových demokracií“ a to stranou necháváme velké materiální i jiné problémy, které si prakticky každý pokrokář musí v kapitalistických režimech vytrpět. O to nebezpečnější se ukazují snahy a v poslední době bohužel i praxe zarytých pravičáků a antikomunistů v postihu zasloužilých komunistických funkcionářů či představitelů předlistopadového režimu. Přestože nelze schvalovat vše co za minulého režimu u nás proběhlo, zejm. pak od šedesátých let a došlo zajisté k řadě pochybení, je paradoxní a tragicky směšné, že zatímco v Německu v poklidu dožívají, a v řadě případů dokonce vystupují v západních dokumentárních filmech, bývalí vysoko postavení členové SS, SA, NSDAP, Hitlerovi osobní pohůnci a přátelé nejvyšších nacistických pohlavárů, u nás jsou pronásledováni a odsuzováni lidé, kteří nespáchali zlo žádné, příp. se nesrovnatelně menší než prve uvedení. Není se ale čemu divit, protože podle současných mocipánů a jejich všehoschopných demagogů je komunismus horší ideologií než fašismus a nacismus. Takováto tvrzení či případné srovnávání komunistické a nacistické ideologie jsou přitom úplně mimo. Jde o ideologie, které jsou k sobě nejvíce nepřátelské a ne náhodou šli spolu s Židy v první vlně do koncentráků komunisté. Naopak fašismus je vyhrocenou formou imperialismu jakožto nejvyššího stádia kapitalismu. Toto vše dokazuje, že rádoby demokratický kapitalismus není skutečnou demokracií v buržoazním slova smyslu, natož pak ve svém pravém smyslu – lidovládou.

Galkur

Volby se blíží – strany se snaží

Tak se zase blíží volby a jednotlivé politické strany se opět snaží přesvědčit voliče, že právě jejich strana je ta správná. Asi největší nervozita a vnitřní napětí existuje ve straně sociálně demokratické (již jsme si dávno zvykli na to, že stranu není možné hodnotit podle názvu, protože ten v řadě případů vůbec neodpovídá obsahu její činnosti – např. salazarovská Liberální strana byla ve skutečnosti stranou fašistickou, v současné době je strana svobodných v rakouské vládě aj.) a není se co divit, vždyť volby rozhodnou, zda se udrží v roli strany vládní nebo zda půjde z kola ven. Protože ČSSD, stejně jako drtivá většina kapitalistických stran nemá žádnou práci „na ulicích“ (výraz užívaný zejm. pro činnost komunistických stran, neomezujících se na debatování v parlamentech a zastupitelstvech, ale skutečně pomáhající lidem v jejich každodenních starostech), zpětně hodnotí svoji práci parlamentní- zejména však vládní. I když „socdemáci“ se po určitou dobu kasali snížením nezaměstnanosti, poslední trendy dokazují opak. Žádná kapitalistická vláda totiž v současnosti nemůže nabídnout solidní řešení problémů obyvatelstva. Ať jde o vlády pravice či sociálních demokratů nebo tzv. úřednické vlády „odborníků“, všechny spíše více než méně navazují na práci, cíle i prostředky vlád předchozích. Jako zaměstnanci na ministerstvech a to i na tzv. politických postech zůstali povětšinou členové pravicových stran ODS, US, KDU-ČSL. Soc.-demokraté po nástupu k moci neviděli potřebu měnit styl práce, protože svou činností ve vládě usilují o totéž co pravicové strany š o udržení kapitalistického režimu za každou cenu (včetně privatizace, restrukturalizace a ostatní liberalizace do bezvědomí) a o vlastní prospěch. Např. cestu do Severoatlantického paktu s velkolepými frázemi započal V.Klaus, ale dovršena byla až za vlády soc.-dem. a nakonec zpečetěna jugoslávskou krví. Lidé mají důvod být nespokojeni, hrubě nespokojeni se současnou činností všech vládních institucí a my nemáme právo a na rozdíl od kapitalistů to není ani naše vůle, snažit se zamaskovat zlořády tohoto extrémistického režimu (ano kapitalismus je podle nás komunistů režimem extrémním). Stejně tak jako pracující a vůbec všechny poctivé občany postihují špatná práce vlády a zákonodárců (jedním z mnoha příkladů jsou chybné testy v autoškolách), ale i ostatních státních mocí, tak je také duševně a mravně postihuje vzrůstající nerovnost mezi lidmi (stranou nyní nechejme vysoké ceny, nízké platy a důchody i vysokou nezaměstnanost). Není totiž samozřejmostí a věčnou daností současná sociální stratifikace (třídní rozvrstvení). Akce „čisté ruce“, která měla postihnout pachatele hospodářské kriminality a úředníky zneužívající své postavení k vlastnímu obohacování, hanebně zklamala. Obyvatelé celý život poctivě pracující, lidé svědomitě vykonávající svou profesi, z nichž řada žije ne zrovna v nadbytku (mírně řečeno), jsou oprávněně rozezleni a ptají se, jak procentuální zlomek populace mohl v krátké době nabýt takové obrovské bohatství – ano v ČR existují jednici, jejichž jmění přesahuje hodnotově desítky i stovky miliónů korun. Přestože je snaha o tomto mlčet či dokonce převracet pravdu, i v buržoazních médiích se téměř denně dozvídáme o trestním stíhání, vyšetřování, popř. daňovém prošetřování multimilionářů, kteří donedávna byli prezentováni jako vážení občané a obdivovaní podnikatelé (vzpomeňme např. Viktora Koženého, který byl počátkem 90.let označován za „nového českého Baťu“, „pana podnikatele s velkým Pé“ nebo „podnikavého Čecha, jenž je hoden následování“ a najednou, prakticky ze dne na den se z něho stal zločinec a tunelář). Krátce řečeno – sociálně demokratická vláda nesplnila své předvolební sliby, naopak pokračovala ve zběsilé privatizaci a dalších pravicových krocích, které daňové poplatníky přišly minimálně na několik desítek miliard (např. Nomura požaduje od českého státu přibližně 8mld Kč, které na základě arbitrážního řízení bude muset ČR s největší pravděpodobností zaplatit – o tunelování ze strany Nomury se vyjadřovat nebudeme, to necháme na zmíněné arbitráži). Tato všechna fakta a okolnost, že si je voliči budou muset při volbách promyslet a rozhodnout se komu svůj hlas svěří, by mít při volbách (a nejen při nich) jednoznačné důsledky. Je ovšem otázkou, zda voličská paměť nebude krátká a neuvěří slibům pravicových stran, že ony by to dělaly všechno mnohem lépe.. Přitom právě pravicové vlády, v nichž byli v té době zastoupeni představitelé jak ODS, tak současní čtyřkoaličníci, promrhaly národní bohatství (včetně rezerv) a přivedli naši vlast do krize (z níž ji sociální demokracie nebyla schopna ani ochotna vytáhnout). Jediným řešením je, aby se lidé již konečně vzbudili ze svého jedenáctiletého zimního spánku a aby, půjdou-li k volbám, volili skutečnou levici.

- PRKM –

Tula

Tulský průmyslový komplex továren byl po desítky let jedním z nejvýznamnějších strojírenských center Ruska, práce v něm zajišťovala živobytí tisícům (v dobách SSSR desetitisícům) dělníků z Jasnogorsku, města tulského regionu, jenž se nachází nedaleko Moskvy. Továrny fungovaly a solidně prosperovaly i po kontrarevoluci za Ruské federace, což je v porovnání se zbytkem Ruska co říci.

V posledním roce se však komplex dostal, díky nekompetenci managementu a nového soukromého majitele, do krize. Dělníkům nebyla 10 měsíců vyplácena mzda. Většině začala hrozit výpověď. Dlouho dělníci hledali pomoc u regionální správy, v níž má většinu KSRF, i u gubernátora Vasilije Starodubceva. Výsledek se však nedostavil, protože místní nejvyšší straničtí funkcionáři, kteří se k moci dostali díky straně, zapomněli, že za své zvolení vděčí právě dělníkům a prostým lidem Tuly, a vydali se na cestu kolaborace a loyality s buržoazním právem a vlastníky.

Zaměstnanci nakonec ztratili trpělivost, zorganizovali generální meeting a zvolili nové, dělnické vedení. Když se vlastníci a management pokusili výsledky hlasování zrušit, aby zabránili příznivému vývoji, převzali dělníci kontrolu nad továrnami do svých rukou. Od nynějška novou kontrolu, správu, produkci, distribuci i všechny finance má v rukou zvolený výbor (sovět) dělnických zástupců. Ale majitelé a místní administrativa nechali zablokovat veškeré bankovní účty továrny a nechali též zatknout dva členy nového vedení.

Tento postup kapitalistů vyvolal v Jasnogorsku skutečnou sociální revoluci. Desetitisíce dělníků a obyvatel města,, mezi nimiž v prvních řadách nezaměstnaná mládež,zablokovali výjezdové cesty z města, dokud nebyli propuštěni oni dva zatčení členové nového dělnického vedení, zároveň byli zatčeni členové bývalého vedení továrního komplexu a majitelé. Tito posléze uznali dělnický výbor za právoplatného představitele továren a podepsali svou „abdikaci“. Část místní policie a městské správy přešla na stranu dělníků, zbytek nahradili organizovaní pracující zvolení závodními a místními organizacemi.

Občané města stojí za dělníky, věří, že svou revoluci uhájí. Nepodařilo se sice ovládnout hlavní magistrálu, což je jedna z nejdůležitějších silnic Ruska, ale uhájili město a okolí i před ozbrojenými speciálními policejními oddíly, které proti nim tulská regionální vláda poslala. Řadu míst v dělnickém výboru i ve správě města mají zásadoví komunisté různých stran. Revoluce všechny jasnogarské komunisty spojila do jednoho rudého bloku společně s dělníky, policisty a ostatními pracujícími (ostatně řada z nich je členy či sympatizanty některé z komunistických stran) – mnoho starých veteránů významně pomohlo obraně města i při organizování nezkušené mládeže v revoluční sílu.

Boj však nekončí! Podpořte i vy tulskou revoluci! Všechnu moc lidu!

Převzato z časopisu Rudý prapor, ruské komunistické mládeže (VKSMR) přeložil Josef Ocelník

Dobře vynaložené peníze daňových poplatníků

Pražští radní podnikli od začátku letošního roku více než 60 služebních cest za 3000 000Kč. Podle materiálů městské rady nejvíce cestoval primátor Prahy Jan Kasl. Od ledna do srpna 2001 se do zahraničí na služební cestu podíval celkem 18krát, přičemž za cesty s jeho účastí radnice z rozpočtu zaplatila 1,3milionu korun. Je nutné vysoce ocenit také příkladnou obětavost primátorovy manželky Terezie (neplést si s habsburskou panovnicí Marií Teresií), která svého chotě na služební cestu za peníze města (daňových poplatníků) doprovázela pětkrát. Asi nejvíce promarněná cesta byla cesta 10.srpna do Bruselu, kam cestoval se třemi radními a jedním úředníkem, aby tam projednali povolení o přestavbě domu pražského zastoupení. Na bruselské radnici však byli veškeří příslušní politici a úředníci na dovolené a česká výprava se musela vrátit s nepořízenou. Přesto přišla „bruselská anabáze“ daňové poplatníky na přibližně 33 000 Kč. Možná by použité miliony mohly být využity lépe např. na sociální účely, nežli k přeměně pražské radnice na cestovní kancelář (slovy jednoho ze zastupitelů Hl.města Prahy.

VEČ

Podrobněji výdaje na cesty jichž se pan primátor účastnil viz tabulka:

měsíc	Kam	s kýmpak	za kolik Kč
Leden	Paříž,Francie	sám	36 100
Leden	Brusel	se dvěma úředníky	102 500
Březen	Bratislava,Slovensko	se čtyřmi radními a úředníky	7 820
Březen	Nizozemí	sám	42 000
Duben	Varšava,Polsko	s jedním úředníkem	36 000
Květen	Portugalsko	s manželskou a jedním úředníkem	168 200
Květen	Moskva,Ruská federace	se dvěma radními a úřednicí	117 000
Červen	Španělsko	sám	63 300
Červen	Budapešť,Maďarsko	sám	53 000
Červenec	Vídeň,Salzburg,Rakousko	s jedním úředníkem	38 500
Červenec	Taipei,Taiwan	s manželskou a asistentem	192 900
Červenec	Španělsko	sám	5 400
Červenec	Londýn,Manchester,Británie	sám	57 400
Srpen	Chicago,USA	s manželskou a asistentem	154 600
Srpen	Brusel	se třemi radními a jedním úředníkem	27 000
Srpen	Kyjev,Ukrajina	s manželkou, radním a dvěma úředníky	103 400
Srpen	Riga,Lotyšsko	s manželkou	44 100

KULTURA

Smutná zpráva

V pondělí 6.8.2001 krátce před svými 89. narozeninami zemřel v SV Brazílii ve městě Salvador (v nemocnici Alianca) i na Západě uznávaný levicový spisovatel Jorge Amado. J.Amado musel ze své vlasti, ze Španělska uprchnout před frankistickým fašistickým režimem a mezi lety 1948-52 žil v exilu také na území Československa a Sovětského svazu. V českém překladu vyšly např. jeho díla Mrtvé moře, Jubiába, Země bez konce.

Proletář rodem i cítěním – Josef Jenčík

Narozen 22.10.1893 Královské Vinohrady Praha, zemřel 10.5.1945 v Praze

Dělník, tanečník, choreograf, autor odborných tanečních publikací, spisovatel.

J.Jenčík byl umělec tělem i duší, zanícený pro opravdový, umělecký taneční projev. Bouřící se proti veškeré konvenci, lži a klamu. Kritizoval jak samoúčelné umění „tanec pro tanec“, ale i kýčovitý „barový tanec“ zaváděný v řadě kabaretů podle amerického vzoru. Narodil se v dělnické rodině a sám již před svým osmnáctým rokem pracoval v Českomoravské jako strojní zámečník. Ve volném čase se po práci učil tanci až posléze stal profesionálním tanečníkem. Publikuje také několik odorných statí o tanci, nejvýznamnější z nich je studie Tanec a jeho tváření (1926). Z balet brzy přešel na kabaretní tanec. Nejprve působil v méně známých podnicích a jako statista v jednom z pražských operetních divadel, ale po úspěšné návštěvě Londýna se angažmá začala hrnout. Vystupoval ve Vinohradském divadel, Rokoku a také v Lucerně, která v té době patřila mezi nejprestižnější Pražské umělecké scény. Jeho výrazový tanec, ztvárňující vnitřní prožitky a současně odrážející společenské napětí v kapitalismu i Jenčíkovy levicové názory (před válkou levý sociální demokrat, poté komunista) nakonec začaly být pro jeho zaměstnavatele i pro některé renomované režimní kritiky příliš revoluční. Jenčík ale patřil mezi nesmlouvavé, houževnaté a nepodplatitelné bojovníky, kteří si za svou pravdou stojí až do konce. Když byl nucen k ústupkům měšťáckého vkusu, raději dobrovolně opustil dobře placené místo programového vedoucího v kabaretu Lucerna, aby přešel do Osvobozeného divadla Wericha a Voskovce. V OD měl sice prázdnější kapsu, ale pro něj byla rozhodující plná umělecká svoboda. Finanční nedostatek se např. projevil také při natáčení filmu Svět patří nám, kde W+V účinkovali, a protože neměli příliš peněz na filmování (vlastník Barrandova, pan Havel jim odmítl poskytnout na „takový film“ subvence), najímali za talíř polévky, chléb, salám a 5Korun jako herce přímo nezaměstnané z ulice, pro něž to bylo hotové jmění. V roce 1931 za svého působení v Osvobozeném divadle píše také velmi otevřené a kritické dílko Tanec a snobové. Teprve obrovská obliba a úspěchy na této scéně mu přinesly nové nabídky od scén zvučných jmen. Jenčík však zůstal Osvobozenému divadlu věrný plných šest let (1929–35 choreografem OD). Až když mu bylo v roce 1932 nabídnuto místo choreografa Národního Divadla, po poradě s Werichem a Voskovcem místo přijal (přesto ještě tři roky dále působil v OD). V roce 1935 píše román Zloděj kroků, který je do značné míry autobiografický. Jenčíkovo dělnické povědomí se znalostí rubu přepychových společenských středisek přispěla k jasnému pochopení třídních protiv a zvětšila nenávist k šosáctví a maloměšťáctví. A to se projevuje právě i na stránkách Zloděje kroků. Jeho boj s nadřízenými, intrikami, s měšťáckou omezeností a tupostí se zmnohonásobil za okupace. I jako vedoucí choreograf ND si vážil více pracujících osvětlovačů a kulisáků než svých představených. Za okupace byl navíc strašlivě rozpolcen mezi svou lásku k tanci a přesvědčení, že alespoň nějak může ulehčit Českému lidu jeho otroctví a mezi přímo sžíravou nenávist k nacistickým okupantům. Přechodně dal přednost prvému a vedoucím choreografem zůstal do r. 1943. Právě v době okupace napsal vedle méně významného románu Omyl Mea Mara Indry (1944) svoje nejlepší dílo Byly ztráty na mrtvých. Tento román dokazuje, že Josef (Joe) Jenčík si je vědom sociálních křivd a odhalil, že přepych je vydřen z mozolů, dobral se tak vědomí nutnosti boje pracujících za lepší život a současně objevuje vidinu nového socialistického světa, jenž bude lepší než svět starý. V díle Byly ztráty na mrtvých se Jenčík vyznává ze své víry v komunismus jakožto jediný spravedlivý světový řád, ze své lásky k Sovětskému svazu, příteli a ochránci všech utiskovaných a v době nejhlubší poroby (román psal 10.XI.1942-25.IV.1943) hlásá, že nacismus bude poražen a i v ČSR bude nastolen režim dělníků a rolníků. V románu Byly ztráty na mrtvých autor popisuje jemu známé prostředí Libně, Českomoravské. Je to významné dílo českého realismu, v němž je na osudu dvou generací proletářských rodin popisována tvář předmnichovského Československa, Mnichova, zrada západní i domácí buržoazie, okupace i boje proti ní. Román musel J.Jenčík ukrývat po částech po svých známých pro případ nacistické prohlídky. Bezprostřednost zážitků z té doby, burcující a odsuzující, nenávistná i milující je kladem románu. Ovšem právě bezprostřednost zavedla autorův sloh poněkud na scestí, chvílemi se ,ve snaze zachytit tón, náladu a barvu řeči, pohybuje na pomezí tu naturalismu tu expresionismu. Samo dílo je oslavou pracujících, dělníků ,kteří jsou jádrem zaručujícím správnou cestu k budoucnosti. Skupina komunistických dělníků, pagánovci, zasazující se již před okupací za práva vykořisťovaných, bojuje i proti nacistům, aby v závěru knihy všichni její členové padli pod salvou okupantů. Tím Jenčík popisuje současně odraz skutečného proti okupačního boje i víru autora v nezlomnost lidského ducha a v to, že nakonec člověk v krizové situaci vydá to nejlepší a vyvracel lživý mýtus, že český národ je neschopný odvahy – dokazoval, že není národem služek a kočích.

Bibliografie: Tanec a jeho tváření (studie,1926), Anita Barberová (studie,1930), Tanečník a snobové (1931), Zloděj kroků (R 1935), Omyl Mea Mara Indry (R,1944), Skoky do prázdna (výbor ze statí, 1947), Zatemněné město, Byly ztráty na mrtvých napsal 1942-43, vydáno až 1948) ad.

PSK

Den akcí chudých zvýraznil téma projektů přehrad

Velké přehrady jsou k národnímu rozvoji to samé co nukleární bomby k vojenskému arsenálu. Obojí jsou zbraně masové destrukce…

--Arundhati Roy, indický autor a protipřehradní aktivista

1. 8. v Jižní Africe chudí lidé, kteří pocítili negativní důsledky projektů přehrad podporovaných masivně vládou a průmyslovou lobby prováděli 24 hodinovou solidární akci s chudými lidmi čelícími ilegálním záplavám během stavby přehrady Sardar Sarovar v Indii (http://www.narmada.org/sardarsarovar.html), a to tím, že celou dobu nejedli a nepoužívali elektřinu. Během posledních několika let podobné protesty chudých proti velkým přehradním projektům inspirovali miliony k akcím nátlaku na vlády, korporace, které profitují z hydroelektrické energie a na mezinárodní "rozvojové" organizace jako Světová banka (http://www.whirledbank.org/environment/dams.html), aby upustily od masivních přehrad, které mají často devastující efekty na mnoho lidí.

Podle Světové přehradní komise (WCD, http://www.dams.org/) a organizací podporujících Světovou banku, které jsou kritičtí k minulým projektům SB, SB od svého vzniku poskytla 75 mld. dolarů na 538 velkých přehrad v 92 zemích. Bankou podporované přehrady znamenaly vyhnání nejméně 10 milionů lidí ze svých domovů a zemí, nepříznivě dopadly na lokální ekonomiky, zvláště na chudé lidi, které uvrhly do bídy. WCD kritizovalo nedostatečnou a špatnou práci SB při výběru a plánování projektů, zejména nedostatek hlasů přímo z regionů při projektování. Podporovatelé velkých přehrad tvrdí, že je nutné generovat výkonné, životnímu prostředí přátelské zdroje energie. Druhá strana říká (http://www.thewaterpage.com/ppp_debate.htm), že privatizace nástrojů dovoluje mocným skupinám profitovat na přírodních zdrojích planety.

Velmi rozšířené protesty zpomalily expanzi přehrad a částečně zastavily výstavbu na místech jako Djenne, Mali, kde projekt přehrady Talo (http://www.cs.org/main.htm) ohrozil živobytí tisíců rolníků právě tak jako historickou mešitu Djenne, největší na světě. Lidé v současnosti bojují proti projektu velké přehrady v Narmadském regionu Indie (http://www.narmada.org/), kde plánuje na tento rok protesty Satyahraha (nenásilný odpor), Lesothu v Jižní Africe, kde je Lesotho Highlands Water Project (http://irn.org/programs/lesotho) zdrojem neustálé korupce, jihovýchodní Anatolii v Turecku (http://intarch.ac.uk/antiquity/kitchen.html), kde přehrada Ilisu vyžene desítky tisíc lidí, zejména Kurdů, a zničí starověké archeologické místo Hasankeyf, a Číně, kde přehrada Three Gorges (http://www.irn.org/programs/threeg/resettle.html) hrozí vyhnáním 2 milionů lidí (http://www.floodwallstreet.org/)

Na těch samých místech vláda a korporační reakce tyto aktivisty likviduje. V roce 1982 zmasakrovaly Guatemalské paramilitantní jednotky 400 majských obyvatel, kteří odmítli opustit svou původní zemi, aby udělali prostor pro přehradu Chixoy. 30. června tohoto roku zemřel honduraský antipřehradní aktivista Carlos Roberto Flores, když podle svědků byl zastřelen 6 strážci pracujícími pro korporaci, která měla vládní kontrakt na výstavbu hydroelektrárny na řece Babilonia. Amnesty International uvádí, že během 10 let bylo jen v Latinské Americe zavražděno nebo uneseno 25 protipřehradních aktivistů. Navzdory lidovým akcím pokračuje Honduraská vláda v podpoře Energisy, soukromého koncernu, který má vystavět 4.4 MW elektrárnu v nárazové zóně v národním parku Sierra de Agalta. Více se můžete dozvědět zde: http://www.whirledbank.org/environment/dams.html, http://www.irn.org/, http://www.narmada.org/

Strážnice 2001

Stalo se dobrou tradicí, že se zde setkávají také mladí z obou stran hranice. Do Strážnice dorazili mladí komunisté z různých končin Čech, Moravy, Slezska a Slovenska již v pátek, po nezbytném postavení stanového tábora v místním autokempu mohl začít neformální večerní program spojený s prohlídkou Strážnice a návštěvou místních kulturních zařízení…

Sobotní den byl již protkán bohatým programem pro mladé i starší. Součástí setkání byl pietní akt u památníku Marušky Kudeříkové ve Vnorovech, kde jsme si připomněli mučednickou smrt této statečné bojovnice proti fašismu. Památce M. Kudeříkové se přišla poklonit delegace KSČM, KSS, místní občané a mezi květinami nechyběla také kytice rudých karafiátů, kterou za delegaci KSM položil jeho předseda J. Gottwald.

Dopoledne se úspěšně skupina členů KSM poprala s přípravou táboráku i propagačního stánku. Odpoledne dostal slovo lidový vypravěč Mižo Kostečka, dechová hudba Svárovanka ze Stážnice, PS Koloušci a další. V průběhu celé akce měli účastníci možnost diskutovat z celou řadou zajímavých hostů včetně vedoucích představitelů KSČM, KSS, KSM a SZM. Stánek KSM byl taktéž v trvalém odležení veřejnosti, která přišla podpořit naši petici proti zavádění školného, či si pořídit tričko a časopis KSM nebo jen tak pohovořit o problémech, které naše občany na obou stranách hranice trápí. Řeč byla i o 15. SFMS a dalších akcích mládeže.

Jedinou vadou na celém setkání bylo snad to, že k táboráku dorazila i hojná sestava komárů, takže se večerní program pro mladé přesunul do prostor kempu, kde jsme při kytaře ochutnávali tekuté plody práce moravských vinařů. Čas byl také na řadu setkání s našimi členy a sympatizanty nejen z Moravy. Co říci závěrem, snad jen to, kdo nebyl ve Strážnici, o hodně přišel!

-JG

VYŠLA BROŽURA O ULTRAPRAVICI-

Průběžná zpráva o činnosti skupiny monitorující nacionalistické, fašistické, neonacistické a rasistické hnutí v ČR ( 1999 – 2000) při občanském sdružení Tolerance a občanská společnost

Zpráva se snaží podat přehled ultrapravicových aktivit v uplynulém roce 2000 s kontinuitou k letem předešlým. V rozmezí let 1999-2000 prošlo nacionalistické, fašistické, neonacistické a rasistické hnutí poměrně rozsáhlou proměnou.Zesílila snaha ultrapravicových skupin o proniknutí do parlamentní a komunální politiky. Bývalí militantní neonacisté se po rozsáhlé razii v únoru 1999, která paralyzovala západočeskou pobočku Blood and Honour (tedy podzemní neonacistickou organizaci zaměřenou na budování skinheadského hnutí prostřednictvím koncertů, časopisů a hudebních nosičů) začínají obracet směrem k veřejnosti a k oficiální politice. Dřívější aktivisté a sympatizanti této organizace v ČR registrují, či se snaží o registraci občanských sdružení. Zde je především třeba uvést Národní alianci (NA) a Národní odpor (NO).

Na vytištění Zprávy finančně podílela Nadace Židovské obce (zbytek finančních prostředků byl získán z benefičních koncertů proti rasismu). O. s. Tolerance a občanská společnost vydá tištěnou kompletní zprávu (včetně dokumentační a obrazové přílohy) v nákladu cca 800 kusů. Publikace má 100 stran textu s asi 80 fotografiemi a její cena bude cca 150 Kč. K dostání bude v druhé polovině září a objednat si ji je možno na adrese: Tolerance a občanská společnost, P.O.BOX 125, 120 21, Praha - 2

Částečný text byl zveřejněn v Mostu pro lidská práva, můžete si ho přečíst též na stránkách KSM.

Ohlédnutí za přípravou a průběhem 15.Světového festivalu mládeže a studentstva, který se sta opravdovým svátkem mladých

Všem, kteří měli možnost nahlédnout v rámci příprav do “kotlíku” Českého přípravného výboru, bylo na první pohled jasné, že to, co se vaří, není jednoduchá záležitost. Zajistit dopravu, připravit propagaci, rozdělit 10 našich delegátů do jednotlivých sekcí festivalu tak, aby jsme obsáhli většinu hlavních jednacích tématických celků a v neposlední řadě zajistit finance na dopravu, propagaci a festivalové poplatky, to byly úkoly, které bylo nutné zvládnout. Přes snahy řady

odpůrců levicové mládeže u nás doma i ve světě se však festival uskutečnil takříkajíc s plnou parádou. S radostí můžeme konstatovat - povedlo se!

Pro pořádek je třeba připomenout, že naší snahou bylo získat finanční prostředky prostřednictvím grantu. Bohužel jako obvykle jsme byli odmítnuti. Inu, co chtít po vládě a ministrech, kteří se za levici jen vydávají….

O to víc je třeba ocenit přístup samotných delegátů, kteří většinou ze svých skromných studentských příjmů skládali korunku po korunce, aby se mohli festivalu zúčastnit. Největší dík za finanční pomoc však patří Základním organizacím, Okresním výborům, Krajským radám a poslancům strany, která svými činy dokazuje svoji skutečnou levicovost, tedy KSČM. Je pravdou, že její členové nezapomněli na to, že i oni byli mladí a neváhali podat pomocnou ruku.

Proto chci všem těmto našim příznivcům poděkovat za účinnou pomoc a finanční podporu. Díky Vám jsme znovu pozvedli prestiž naší země, která se po listopadu 89 postupně vytrácí. Je totiž pravdou, že o ČR se toho ve světě ví jen málo, Československo však každý vyslovuje s uznalým pokýváním hlavy a i to je pro nás mladé závazek navázat na tuto dobrou pověst a tradici, rozvíjet myšlenky solidarity, které nikdy našim předchůdcům nebyly cizí.

Mnohým by se mohlo zdát, že mezi 12 532 delegáty ze 143 zemí se desetičlenná delegace ČR musí se svým mizivým počtem členů ztratit: Opak však byl pravdou. I přes tuto nevýhodu (oproti ostatním zemím, odkud přijela početnější škála mladých od soc. dem. až po anarchisty) jsme svým pracovním výkonem nenechali nikoho na pochybách, že KSM a celá česká delegace je jasným přínosem festivalu. Naše návrhy a přístupy ocenil i prezident Světové federace demokratické mládeže Iraklis Tsavdaridis a podpořil náš návrh uspořádat v Praze příští rok zasedání ÚV SFDM, které se uskuteční v návaznosti na připravované protesty proti NATO.

Příjemným poznatkem pro nás bylo, že řada delegátů z celého světa znala a ocenila náš přístup k zářijovému zasedání MMF a SB v Praze. Společně jsme také hovořili o nutnosti hledání alternativ k těm institucím, které dusí planetu. Praha byla jen začátkem!

O našich aktivitách na festivalu by se jistě dal popsat nejeden časopis, o mnohém se dočtete již v tomto čísle. Pro ty, kteří se chtějí dozvědět víc, připravujeme řadu besed, o kterých budou informovat nám dobře známé levicové tiskoviny MP, NP a HaNo. Ostatní tisk v ČR zřejmě ze strachu a obav z levicové mládeže i přes řadu tiskových konferencí stále mlčí.

Názory mladých lidí však nelze umlčet! Problémy, které nás trápí, jsou podobné všude napříč planetou, napříč různosti v kultuře a tradicích jednotlivých národů. Nejdůležitější je to, že festival nastínil v jednotlivých sekcích i v závěrečné deklaraci, jak tyto problémy společně řešit. Čeká nás ještě mnoho práce k naplnění představ mládeže o životě bez válek, zločineckých paktů jako je NATO, i v oblasti nastolení skutečné lidové demokracie a lidských práv, světa, kde bude skutečná rovnoprávnost všech národů a národností.

Festival mimo jiné prokázal, že KSM není ve svém programu, postojích a bojích osamoceno. Za naše požadavky se bojuje ve Španělsku, Itálii, Rusku či USA a stejně tak v Angole, Brazílii, Japonsku, Novém Zélandu.

Naše požadavky a postoje se dají jasně a stručně vystihnout i samotným ústředním heslem festivalu “Globalizujme boj za mír, solidaritu, rozvoj, proti imperialismu” a naše naděje závěrečnou pasáží z deklarace SFDM “Nové století bude časem pro nová vítězství!”

-Josef Gottwald-

Více kritický postoj zaujal ještě před festivalem Ludvík Šulda, šéf Českého přípravného výboru:

„Z České republiky se festivalu zúčastní 10 delegátů zastupujících KSM, Ústí nad Labem, Levicový klub mladých z Hradce Králové (potažmo Haló noviny) a Aktiv mladých z Jablonce nad Nisou. Festivalu se chtělo zúčastnit více mladých lidí, ale vzhledem k finančním možnostem to není možné, většinu účastníků a zájemců tvoří totiž studenti!Vždyť jenom náklady na cestovné a účastnický poplatek činí asi 19 000,-Kč a k tomu je nutné připočíst ještě náklady na očkování, cestovní pojištění a kapesné, které se pohybují okolo dalších 6 000,- Kč. Z tohoto důvodu se jednotliví delegáti, ale i samotný Český přípravný výbor (ČPV) XV: SFMS a KSM obrátili na celou řadu subjektů s žádostí o finanční příspěvek. Díky mnoha OV KSČM, za všechny jmenujme OV KSČM Praha 6, Praha 3, Praha 1, Praha-východ, Chomutov atd., ale také Středočeské KR, Pražské radě a dalším, se podařilo téměř pokrýt náklady na vyslání několika členů výše zmíněné delegace. Za povšimnutí však stojí postoj většiny poslanců za KSČM, ale také Výkonného výboru ÚV KSČM.

Postoj poslanců byl diametrálně odlišný od jejich postoje při minulém festivalu na Kubě, kdy každý přispěl ze své kapsy 1 000,-Kč. Letos tomu však bylo jinak! Již v dubnu 2001 jsme se obrátili na poslanecký klub KSČM, který po té rozhodl o tom, že přispěje opět každý z poslanců 1 000,-Kč. V druhé polovině června, kdy jsme se o věc začali z důvodů tlačícího se času více zajímat, najednou většina poslanců, ale o ničem nevěděla a požadovala po nás přesný seznam delegátů (odkud jsou a jak jsou aktivní), rozpis nákladů apod. Ten jsme jim sice dodali, ale téměř zbytečně! Většina z nich i přesto totiž neobětovala ani onu slíbenou tisíci korunu ze svých „nízkých“ platů! O to větší dík a uznání pak patří poslancům PČR za KSČM S. Fischerovi, V.Filipovi, V. Exnerovi, L. Brynychové, K. Čelišové, J. Kohlíčkovi a senátoru Doubravovi, kteří onu slibovanou tisíci korunu několikanásobně překročili a některým delegátům dokonce vše zaplatili! Nikdo další z poslanců nepřispěl a to ani dokonce předseda KSČM M. Grebeníček a místopředseda M.Ransdorf, kteří by jako vedoucí představitelé strany měli jít příkladem! Další kapitolou je červencové zasedání VV ÚV KSČM, na kterém I. místopředseda KSČM V.Balín navrhl, aby strana schválila příspěvek na zpravodaje Haló novin na festivalu (toho sice vysílají Haló noviny, ale samy mu také nic nepřispěly), návrh však neprošel!

Co napsat závěrem? Je více než pozoruhodné chování KSČM, která se na jedné straně chlubí tím, že podporuje mládež, ale na straně druhé ji dělá velké problémy přispět na její činnost! Nevím, jestli si tato strana „budoucnosti“ uvědomuje, že tyto peníze nechtějí mladí účastníci festivalu pro zábavu ani pro své vlastní potěšení (na rozdíl od jiných akcí pro mládež pořádaných různými OV či KR, do kterých KSČM lije peníze bez rozmyslu), ale proto, aby se něco nového naučili, vyměnili si zkušenosti s mladými lidmi z více než 100 zemí světa, diskutovali s nimi, poznávali a konfrontovali realitu se zprávami, které se jim neustále snaží naservírovat naše buržoazní média. To si myslím není zbytečné, ale naopak pro komunistickou stranu důležité. Je totiž nutné, aby měla mladé, kteří umí argumentovat, diskutovat a prosadit se.“

Bezdomovci v ČR

Bezdomovec – pro někoho parazit, příživník, kterému se zkrátka nechce dělat a tento způsob života mu vyhovuje, pro jiného těžkým životním osudem postižený člověk, pro kterého společnost nenabízí žádné východisko… Pro někoho je bezdomovectví problém neschopnosti a lenosti, pro jiného má tento problém společenské příčiny a není to většinou osobní selhání jednotlivců. Patřím k té druhé názorové skupině. Přestože mezi bezdomovci je určité procento lidí, kterým způsob života existuje, většina je obětí systému a trpí neexistencí střechy nad hlavou, nedostatečnou hygienou a zdravotní péčí, nedostatkem kvalitní stravy. To vše zkracuje jejich relativně krátkou životní pouť.

Podle mezinárodního práva (v právu českém definice neexistuje) je bezdomovec (homeless) cizinec, který žije na našem území bez povolení úřadů a bez státní příslušnosti. Pro člověka bez domova v našem významu existuje pouze termín "občan bez přístřeší", který patří do právně nedefinované skupiny "občanů společensky nepřizpůsobených".

Jaký je skutečný stav bezdomovectví v České republice? Na to existuje celá řada studií (např. Zprávy o lidském rozvoji v ČR) a také novinových článků, velice zajímavý je souhrnný materiál, který přednesla Eduarda Heczková z HSSLB na Klubu ekonomů, který sloužil jako hlavní podklad tohoto článku.

Prvním zarážejícím faktem je již počet bezdomovců v ČR. Navzdory řady zlehčujících informací a výrokům politiků je počet bezdomovců asi 100 tisíc, přičemž každoročně jich až 10% přibývá. A co je horší, zhruba pravidelně. ČR nemá žádnou instituci, žádný strategický plán, který by se tímto problémem trvale zabýval. Azylové domy a ubytovny pro bezdomovce v ČR provozují zejména charitativní organizace (Naděje, Armáda spásy, Sestry matky Terezy...), kdy v domech Sdružení azylových domů bylo v květnu 2000 jen 2260 lůžek. Co se týče financí, tak existují jen nedostatečné dotace MPSV na azylové domy a ubytovny pro bezdomovce (pro rok 2000 činily dotace 76 535 664 Kč, tj. zhruba 2,5 x menší než dotace požadované). Podobná je situace ve městech, kdy asi jen třetina měst provozuje levnou ubytovnu pro bezdomovce, ale většinou s nízkou kapacitou pod 25 lůžek.. Samostatně lze hodnotit neslavnou situaci v Praze, kdy v roce 2000 činily dotace Magistrátu na azylové domy 1 905 000, tj. cca 2,8x méně než požadovaná částka.

A tak bezdomovcům musí pomáhat i 2 pouliční časopisy v ceně 20,- Kč (1/2 zůstává kolportérovi), Nový prostor (dříve Patron), vydávaný od konce roku 1999 o.s. Nový prostor a od února 2001 i časopis Patro vydávaný o.s. Mezipatro.

Příčiny bezdomovectví mohou být různé nejčastěji ztráta zaměstnání či bydlení, odchod z dětských domovů, kde mladí nemohou dále zůstat po vyučení a dosažení plnoletosti, finanční problémy a zadluženost, nedostatek cenově dostupného bydlení, rozvod či rozpad rodiny, rozchod partnerů žijících "na hromádce", hrozné rodinné podmínky (sexuálně zneužívané či jinak týrané ženy nebo děti, ženy či děti alkoholiků…), psychické a citové zhroucení, propuštění z vězení či ústavu, smrt někoho blízkého, osamělost, nesamostatnost, stáří, dlouhé čekací doby na umístění v domově důchodců, mentální retardace či fyzická nebo psychická choroba, alkoholismus, drogy, gamblerství atd., uprchlictví, migrace…

Příčina bezdomovectví	V %
ztráta zaměstnání	23
rozvod	20
odchod z rodiny	11
výkon trestu	5
špatné hospodaření	3
výstup z ústavního zařízení	2
tzv. dobrovolné rozhodnutí	7
jiné příčiny	29

Formy bezdomovectví

* bezdomovectví zjevné- osoby žijící např. přímo na ulicích, pod mosty, na nádražích, kteří vyhledávají ubytování např. v azylových domech, v noclehárnách zřizovaných městy nebo charitativními organizacemi, v zimních noclehárnách.

* bezdomovectví skryté- osoby bydlící ve squatech, v kanálech, ve sklepích, v zemljankách, v lesích, domech určených k demolici, ve starých automobilech, kontejnerech, výměnících, ve stanech, popř. tak různě po známých…tj. lidé bez přístřeší, kteří se neobracejí na veřejné či charitativní služby. Počet těchto osob může být velký hlavně v regionech, kde není nabídka služeb dostačující.

* bezdomovectví potenciální- osoby žijící v bytech provizorních, zchátralých a často přelidněných, v bytech sociálních, v holobytech, v nejistých podmínkách nájemních bytů, často zdravotně závadných, v domech určených k asanaci či k demolici, v podnájmech, včetně osob čekajících na propuštění z různých ústavů a vězení, dětského domova, migranty a exulanty, tj. celkem ty osoby, jejichž potřeby jsou úřadům buď neznámé, nebo známé jen částečně. Není vždy jednoduché určit přesně rozdíl mezi podmínkami života bezdomovců, kteří se obracejí na provozovatele ubytoven a těchto osob.

Místo přespání	V %
ubytovna, noclehárna,azyl. dům	21
nádraží	15
někdo v bytě	13
podnájem	2
squat	1
nestálé nocování	48

Statistika

Asi 60 % bezdomovců jsou mimopražští, 30 % jsou Pražané, 7 % Slováci a 3 % ostatní cizinci.

Mezi bezdomovci je 10-15 % žen (v západních státech 25%).

Podle věku můžeme bezdomovce rozdělit následovně: 4 % bezdomovců jsou ve věku 0-18 let, 9 % ve věku 18-25 let, 19 % ve věku 25-40 let, 28 % ve věku 40-50 let, 25 % ve věku 50-62 let a 15 % bezdomovců jsou starší 62 let. 25 % českých bezdomovců patří mezi invalidní důchodce, cca 25 % bezdomovců má zkušenost s dětským domovem, 15 % s psychiatrickou léčebnou a 35 % s vězením.

34 % bezdomovců je vyučeno, 30 % má základní vzdělání, 7 % má středoškolské vzdělání s maturitou, 6 % středoškolské bez maturity, 1 % vyšší než středoškolské vzdělání, 1 % nedokončené základní vzdělání. U 21 % nebylo vzdělání zjištěno.

Ve výzkumu mezi bezdomovci převažují názory, že minulý režim je lepší než současný, protože byly sociální jistoty a dostatek pracovních příležitostí (35 % bezdomovců považuje za lepší minulý režim, 30 % současný, 16 % si to kvůli věku netroufá posoudit a 19 % dává nejednoznačnou odpověď).

Největší problémy bezdomovců

Největším problémem bezdomovců je samozřejmě to, že nemají domov,tzn. i to, že jsou těžko zaměstnatelní. A to ze třech různých příčin:

1/ Ztráta dokladů. Bezdomovci bývají často obětí drobné kriminality. Obnova dokladů je velmi zdlouhavá a málokterý bezdomovec si je schopen je obstarat bez vnější pomoci. Častým jevem u bezdomovců je totiž i chorobná obava z jednání s úřady a institucemi (ani se nedivím, já to mívám často taky…, pozn. šéfredaktora), často způsobená odbýváním, arogancí a pohrdáním ze strany některých úředníků.

2/ Nutnost uvést místo bydliště pro zaměstnavatele. Zkuste uvést "nádraží" či "Armáda spásy". Myslíte si, že vás zaměstná?

3/ Ztráta schopnosti pracovat po dlouhé nezaměstnanosti a životě na ulici, potvrzená objektivně psychology zabývajícími se fenoménem bezdomovectví.

Část bezdomovců se živí příležitostnou prací, brigádami, žebráním, většina bezdomovců však nemá nárok ani na podporu v nezaměstnanosti. To vše je totiž vázáno na trvalé bydliště, které bezdomovci buď nejsou schopni prokázat, nebo je tak daleko od místa, kde pobývají, (např. takový bezdomovec z Uherského Hradiště jede do Prahy, kde má více šance najít pomoc či dokonce práci, ale v Praze zas nedostane podporu ani žádné jiné dávky).

Dalším problémem bezdomovců je zdravotní stav. Až 90 % českých bezdomovců trpí nějakou chorobou či postižením. A protože mnozí z nich nemají zdravotní pojištění (opět z uvedených důvodů), nemají nárok na zdravotní péči. Každoročně pak zemřou v ulicích desítky bezdomovců…

Mezi dalšími problémy jmenujme i negativní vztah okolí k těmto lidem.

Bezdomovectví je celospolečenský problém. Odstranit jeho kořeny se podaří až se změnou systému, bojovat proti tomuto fenoménu však musíme však již dnes.

-STE-

Jak SOS student?

Přes prázdniny se kampaň proti školnému dostala trochu do útlumu, zákonitě, ale přesto se udělal kus práce. do kampaně se zapojila Strana za životní jistoty, je dohodnutá koordinace s dalšími subjekty. O problematice školného jsme mluvili na 15. Světovém festivalu mládeže a studentstva a získali řadu informací ze světa.ˇ

V ČR jde zatím situace takdaleko, že pravice chce zavést i šklné na ZŠ a SŠ, prý za „nadstandard“. Jenomže to může znamenat i lepšího učitele angličtiny…

Co se týče našeho odmítavého stanoviska k modifikovaným australským modelům školného a vícezdrojovému financování (názory J. Dolejše), podpořila nás řada Okresních výborů KSČM, např. OV Praha 6, který ve svém stanovisku uvedl, že „v diskusi převážila kritika postupů s. Dolejše nejen ve věci tzv. vícezdrojového financování“, byl „vysloven souhlas s vyjádřením s. Grebeníčka, že s. Dolejš se dopustil chyb a že s představiteli KSM má nadále jednat s. Rujbrová…“, že „protestní stanovisko KSČM proti otevřenému i skrytému školnému pokládá i nadále za aktuální.“ OV KSČM Praha Východ šel ještě dál a doslova ve svém stanovisku poslaném na VV ÚV KSČM i na ÚroK napsal, že „nelze připouštět, aby vedoucí funkcionáři, v rozporu s volebním programem strany a závěry V. sjezdu KSČM, vyjadřovali podporu zrušení bezplatného školství, zavádění půjček na studium, doporučovali možnost jakéhosi spolupodílnictví studentů na úhradě školného nebo se zabývali problematickými úvahami o chudém státě a z toho plynoucí nutností podílu občanů na financování školství. Takováto vyjádření zásadně odmítáme, neboť jsou v rozporu s všeobecným právem na vzdělání a podporují diskriminaci méně majetných. Poškozují rovněž KSČM a vedou k jejímu obviňování, že upouští od požadavku bezplatného vzdělání a tudíž nehájí práva sociálně slabších občanů. Prohlašujeme, že se plně stavíme za stanovisko odborné skupiny školství při ÚV KSČM, Komunistického svazu mládeže a dalších levicových mládežnických organizací.“ a ještě „Žádáme, aby se ÚV KSČM touto záležitostí zabýval a zveřejnil, jaké závěry přijal“, stojí v dokumentu.

-BOB-

PŘEČETLI JSME:

Finanční situace

německých studentů

Němečtí studenti hradí 60% svých výdajů sponsoringem od vlastních rodičů (50%) nebo ostatních příbuzných či jiných spřízněných lidí (10%), 30% svých výdajů hradí z peněz, které si vydělají během studia a zbývajících 10% výdajů hradí z finančních prostředků přicházejících od státní podpory pro studující. Rodiče hradí průměrně jednu třetinu své podpory ze státní podpory pro rodiče, která je omezena do věku maximálně 26 let. O tom, jestli tuto státní podporu přenechají svým dětem, rozhodují rodiče a to ne vždy (10%) kladně.

Státní podpora (bafög) pro studenty (a i školáky a učně) byla zavedena teprve v roce 1971 sociálněliberální vládou. Jejím zavedením se podařilo během 11 let počet německých studentů zdvojnásobit. Investice do univerzitní infrastruktury a personálu obdobně zvýšeny nebyly. V roce 1982 došlo k politickému převratu a vznikla křesťanskoliberální vláda. Ta usoudila ze je situace na univerzitách neúnosná, a proměnila dosavadní 100%ní podporu v 100%ní nízkoúročný dluh. (Zadlužení po dokončení studia odpovídalo při získání maximálně možné podpory dvouročnímu výdělku.)

Tímto rozhodnutím výrazně poklesl počet studentů pocházejících z chudých poměrů. Tyto lidi dnes v Německu začínají chybět.

(Anebo dokonce i rušit. 9% 'pracujících' je bez práce. Hlavním důvodem je převážně nedostačující nebo zcela chybějící kvalifikace.)

Podrobné informace jsou na

www.studentenwerke.de

SITUACE V PALESTINĚ

V pondělí 27.8.2001 byl raketovým útokem izraelské armády na obytné čtvrtě v Ramalláhu zavražděn předseda marxistické Lidové fronty pro osvobození Palestiny (PFLP) Abú Alí Mustafa (vlastním jménem Mustafa Zibrí), komunista, který celý život věnoval palestinskému národně osvobozeneckému a dělnickému boji. Tento syn chudého rolníka se narodil v roce 1938 v Arabí na Západním břehu Jordánu. Již od svých patnácti let působil v arabském revolučním hnutí, v devatenácti byl poprvé sionistickým režimem uvězněn. Jeho perzekuce nabyla takových rozměrů, že i s rodinou musel uprchnout do Sýrie a legálně mu bylo povoleno vrátit se do Palestiny teprve po 30 letech v roce 1999 (předtím působil v Palestině ilegálně, oficiálně žil a pracoval v Sýrii). Vrátil se, i když věděl, že mu hrozí od Mossadu (pozn. red. Jde o nechvalně známou izraelskou tajnou službu) zavraždění, vrátil se triumfálně přivítán palestinskými pracujícími jako jeden za zakladatelů a vedoucích představitelů PFLP (v době svého návratu byl zástupcem legendárního Georga Habbáše), organizace, která vedle arafatovského Fattahu, prosyrského levicového Islámského džihádu a proíránského Hamásu, patří k nejsilnějším palestinským politickým uskupením. Rudé vlajky PFLP, fronty, která bojuje nejen za osvobození Palestinců, ale také za zbavení Blízkého východu prozápadních kapitalistických vládnoucích zrádců a za odstranění vlivu imperialistických velmocí (hlavně USA) v této oblasti, můžeme vidět denně i v televizních zprávách. Smrt soudruha Mustafy vyvolala oprávněné pobouření v řadách světové pokrokové veřejnosti Proti této vraždě se ostře postavily např. Sýrie, Libye, ČLR, Bělorusko nebo Kuba. Ale i další země. Kubánský prezident a revolucionář Fidel Castro označil tento čin za krvavý terorismus a barbarství. Pohřbu s. Mustafy se zúčastnilo 50-100 000 lidí, kteří na závěr přísahali věrnost jeho odkazu. Vražda se tak obrátila proti jejím osnovatelům a je jen dalším důkazem toho, že židovský stát svou dosavadní politiku masakrů arabského civilního obyvatelstva doplnil úmyslnou systematickou likvidací aktivistů palestinských osvobozeneckých sil. Katani se mohou snažit sebevíc, ale jejich teror palestinský lid nezlomí. Odkaz velkých mužů, bojovníků za svobodu, kteří položili své životy v zápase s izraelským imperialismem, žije natrvalo v srdcích i myslích všech pokrokových lidí na celém světě. Takovým prostým člověkem – hrdinou byl také Abú Alí Mustafa, který dělnickému a národně osvobozeneckému hnutí zasvětil svůj život a zůstal mu věrný až do smrti. Čest jeho památce!

Enver

29. 8. Byl na chatu Britských listů hostem M. Ransdorf. Otázky a odpovědi, které se týkají určitým způsobem KSM, zveřejňujeme:

Štěpán Kotrba: Kdy se do čela (do první řady) antifašistické demonstrace postaví poslanci KSČM, i s rizikem, že dostanou "na budku" od policie, kterou bude úkolovat sociálnědoëmokratický ministr vnitra? Máte jako poslanec (a tím i osoba s imunitou) strach z "přímé akce"?

Miloslav Ransdorf: Strach z přímé akce nemám, mám pouze strach z netrpělivosti a hlouposti.

Jakub Trnka: Pane Ransdorfe, rad bych se vas zeptal, proc jste vy sam osobne a strana, jejimz jste volenym reprezentantem, prestoze jste se napriklad ucastnil pochodu 23.9.2000 na protest proti praktikam MMF a SB, v teto zalezitosti, pokud vim, nevyvijeli zadnou aktivitu po 26.9.. Nechteli jste si poskodit vase PR, kdyz to ti nasi "statecni hosi v cernem, stojici proti placenym profi-demonstrantum, placenych ideodiveznimi centralami" tak pekne zvladli. V te dobe byly ve vezeni stovky absolutne nevinych lidi, napriklad takrka 700 ceskych obcanu - nahodnych kolemjdoucich, stankaru z Vaclavskeho namesti..., z nich nikdo nebyl ani pote obvinen...

Miloslav Ransdorf: 26. 9. jsem se nezúčastnil jednoduše proto, že si myslím, že levice nemůže podceńovat organizaci a odpovědnost. A nesmí podceňovat provokatéry a ty, kteří nakonec (doufám, že dočasně) vyhráli bitvu o veřejné mínění.

Štěpán Kotrba: Jaký je současný postoj KSČM k anarcho-sociálnímu hnutí u nás či k "urbánnímu undergroundu" - různým sociálně-ekologickým a feministicko-anarchistickým uskupením? Bude Komunistická strana Čech a Moravy ochotna podpořit (třeba i v parlamentu) některé požadavky odpůrců "divoké" globalizace vůči státu a společnosti, či s němi o jejich názorech diskutovat - veřejně, třeba i na tomto Fóru? Kolik a jak početných je mládežnických organizací spjatých s KSČM - jsou to pouze Gottwaldovi Mladí komunisté či je toto uskupení pouze jedním z mnoha? Které z nich je vám sympatické a proč, které naopak nesympatické a proč?

Miloslav Ransdorf: Jsme tolerantní, i když jde častokrát o výraz křeče z toho, že něco v této společnosti není v pořádku. Je to důležitý signál stavu společnosti, méně už odpověď na to, co dělat. Byli jsme jedinou stranou, která dialog s

antiglobalisty podporovala a já sám jsem byl na antisummitu v Salzburgu, kde jsem i vystupoval. Gottwaldovi mladí komunisté jsou malou menšinou v rámci mladých v řadách KSČM (těch je téměř 4 tisíce, existují například Kluby levicové mládeže). Mládí není zásluha a všichni mladí komunisté jistě vědí, že nejsou čekatelé funkcí. A na druhé straně přijímám, že mne často kritizují a třeba občas i právem. Mají právo být kritičtí a radikální - třeba i do vlastních řad.

Tomas Bure: 1] proc se KSCM nepouci napr. od nemecke PDS a neorganizuje demonstrace proti fasismus? proc jejich predstavitele mlci jako by neexistoval? 2] opravdu si myslite ze cely Vychodni blok byl komunismus a ne, jak tvrdi dnesni trockiste, statni kapitalismus?

Miloslav Ransdorf: Režimy v zemích sovětského bloku s komunismem měly společného velmi málo. A pokud jde o fašismus, v Německu jsou jeho exponenti početnější než u nás. Ale naši poslanci opakovaně se v interpelacích k této věci vraceli. Mladí komunisté jsou pravidelnými účastníky antifašistických protestů.

Erik: Jaký je váš názor na masového vraha Lenina-Uljanova?

Miloslav Ransdorf: Můj vztah k Vladimíru Iljiči Leninovi je stejný jako k jiným velkým historickým osobnostem. Byl nepochybně velikou osobností s myšlenkovou kulturou hodnou úcty, ale ve střetu s ruskou realitou podlehl. Leninismus je pro mne jednou z možností interpretace marxismu: nic více, nic méně. Ale rozhodně nejsem otrokem koncepcí, které patří do jiného historického kontextu. Chcete-li se o mém postoji k věci dočíst více, vezměte si do ruky můj úvod k nedávno vyšlé knize "Stát a revoluce".

-GRA-

SVODKA SRPEN

1.8. Washington kupodivu ostře kritizuje UCK, kterou CIA podporovala při vyzbrojování a teroristických akcích v Kosovu.

Austrálie odmítá plán na vytvoření obdoby NATO v Asii a Tichomoří.

2. 8. Zaveďte nezávislé vyšetřování policistů, vzkázal výbor OSN do ČR a zároveň odsoudil diskriminační opatření vůči romským dětem, které jsou umísťovány do zvláštních škol.

Bývalému důstojníkovi BIS Vladimíru Hučínovi hrozí, že skončí na psychiatrii. Je to zatím první vlaštovka, zda a kdy budou další, se necháme překvapit.

Bývalý ministr Kabát míří za Českou lotynku k soudu.

Policie zadržela muže, který falšoval televizní hru Bingo.

3.8. Počet trestných činů v ČR mírně klesl, ale jsou stále brutálnější.

Na naší politické scéně se rodí nová pravicová strana Cesta změny.

Senátoři chtějí omezit pravomoci prezidenta.

Izraelci stále pokračují v teroristických útocích na Palestince.

Makedonský parlament požaduje rozpuštění a odzbrojení UCK.

Aljaška prohrává zápas s těžaři. Sněmovna reprezentantů schválila těžbu ropy v arktické rezervaci.

4.8. Vyšetřovatel navrhl obžalovat šest lidí ze zkrachovalého H-Systému.

V Belgii začíná soudní proces, který má rozhodnout o obvinění izraelského premiéra Šarona z válečných zločinů.

7. 8. Z bank budou muset odejít tisíce lidí

Elektrárna Temelín se chystá na obnovení provozu.

Italská policie týrala zatčené demonstranty. Janovská prokuratura obdržela několik žalob týkajících se ublížení na těle a vyhrožování sexuálním násilím.

8.8. Senát odložil na neurčito jednání o sněmovním zákonu o volbách.

9.8. Starostka Neapole chce z obav před demonstracemi odložit schůzku NATO.

10.8. Vlna propouštění zasáhla EU.

Nové kolo vyjednávání o další liberalizaci světového obchodu je ohroženo neústupností průmyslově vyspělých zemí. Světová obchodní organizace neví, o čem má jednat. Její současná politika má na svědomí bídu a utrpení statisíců lidí v nejchudších zemích světa.

11.8. Svazky StB mají být volně přístupné. Podpora vstupu do EU v ČR stále klesá.

15. 8. Pod ministrem Schlingem se houpá křeslo. Provozovatelé autoškol a dovozci automobilů připravují protesty před ministerstvem.

Irská republikánská armáda upustila od záměru odevzdat zbraně. Svůj krok vysvětlila “nepřijatelnými” postoji protestantů a britské vlády.

16.8. Úřady ve Volgogradě chystají referendum k přejmenování města na Stalingrad, ke kterému by mělo dojít u příležitosti 60. výročí bitvy na řece Volze.

Reálná hodnota důchodu by se snad v příštím roce mohla přiblížit úrovni roku 1989. Špidlovo ministerstvo odmítá valorizaci důchodů, přestože jsou k tomu zákonné podmínky.

17.8. Počet věřících v ČR rapidně klesá, ale roste počet duchovních a církve chtějí stále víc peněz. Stát mlčí a platí.

Čeští vojáci vyrážení “hlídat” do Makedonie.

Rusko si připomnělo 10 led od pokusu odstavit Gorbačova a zachránit SSSR.

Drtivá většina Poláků je nespokojena se současným vývojem v Polsku.

20.8. Nezaměstnanost v ČR opět vzrostla. Koncem června byl nárůst počtu nezaměstnaných o 19,5 tisíce osob.

21.8. Blokáda desítek vozů autoškol donutila premiéra k jednání. Ministr Schling jednání pod nátlakem odmítl.

22.8. USA se chystají kácet na Alijašce pro zkoušky obraných raket.

23.8. Poslanec Paulík byl vyloučen z US.

Zahraniční obchod ČR se v červenci propadl. Problémy vývozců stále sílí.

Na Vysočině se ukázal další případ BSE.

Britské kontroly se vrátí na Ruzyň.

24.8. Inspekce ministra vnitra prověřuje šéfa hradecké policie.

Hospodářský růst se v Německu za druhé čtvrtletí zvýšil o pouhých 0,6 procent, sílí obavy z recese.

Miloševičovi obhájci vznesli protest proti jeho zadržování v Nizozemsku.

28. 8. Ochránci dat se ohradili proti zákonu o zpřístupnění svazků StB.

V kauze Moravia banky je již 13 obžalovaných za tunelování.

KDU – ČSL tvrdí, že Čtyřkoalici povedou do voleb jen lidovci a unie.

-JGO-

Kde je rasismus, nemůže být spravedlnost

Od 30. srpna se koná v v jihoafrickém Durbanu světová konference OSN proti rasismu, rasové diskriminaci, xenofobii a přidružené nesnášenlivosti. Mimo tento protirasistický summit OSN zasedají v Jihoafrické republice ještě dvě konference - mládežnická (Youth Forum) a nestátních a neziskových organizací (NGO Forum), kterých by se mělo zúčastnit na 6000 zástupců.Jedné z konferencí se účastní za UNITED i Mirek Prokeš, zastupitel a aktivista mezi mládeží za KSČM. Ke konferenci napsala organizace Amnesty International zprávu Racism and the Administration of Justice.

"Rasismus je otevřeným útokem na samotnou myšlenku základních lidských práv - že patří lidská práva všem lidem rovným dílem. Soudnictví v jednotlivých zemích světa by mělo být hlavním nástrojem boje proti rasismu, avšak soudní systémy rasismus často potvrzují a rozšiřují, tím, že odrážejí předsudky svých společností," konstatuje.

"Rasismus je skvrnou na lidstvu. Je nákazou, která existuje skoro ve všech zemích světa. Vlády musejí aktivně bojovat proti rasismu a zajistit, aby justiční systémy fungovaly na základě lidských práv pro všechny,"

Nekontrolovaný rasismus vede k tragediím obrovských rozměrů. Svět přihlížel v hrůze, když v roce 1994 byl ve Rwandě během pouhých 13 týdnů zmasakrován přibližně milion lidí. Většina usmrcených osob byli Tutsiové. Do titulků zpráv se však málokdy dostává porušování lidských práv, k němuž dochází v soudní a policejní praxi čistě v důsledku rasismu. Ve většině zemí lze identifikovat rasismus pouze zkoumáním struktury zatýkání a soudních rozsudků ve vztahu k rasovému původu obžalovaných, obětí či pracovníků justice.

Ve Spojených státech dokazují opakovaně četné studie, že rasa - zejména rasa oběti vraždy - je klíčovým faktorem při rozhodování o tom, kdo má být odsouzen k smrti. Černoši a běloši se stávají obětí vražd téměř ve stejném počtu, ale více než 80 procent osob, popravených od roku 1977, bylo odsouzeno k smrti za vraždu bělocha.

Policie a soudnictví se podílejí na tom, co funguje v Indii jako "skrytý apartheid". Více než 160 milionů příslušníků národa Dalit, kterým se dříve říkalo "nedotknutelní", jsou terčem celé řady porušování lidských práv v důsledku své nízké kasty. Většina těchto porušování lidských práv není vyšetřována ani trestána.

Na konferenci, která se konala minulý rok, svědčil starý muž z národa Dalit o tom, jak uhořeli zaživa jeho manželka, dcera a dva synové, a také tři další osoby, když členové dominantní vysoké hindské kasty podpálili tři chatrče, patřící rodinám z národa Dalit. Jeho nejstarší syn, první univerzitně vzdělaný člověk ve vesnici, byl o dva roky předtím také zavražděn příslušníky vysoké hindské kasty. Všichni Dalitové z vesnice uprchli a žádný z nich se nechtěl vrátit domů, protože nevěřili, že je policie ochrání.

"Po celém světě je jasná souvislost mezi rasismem a brutalitou státních úředníků. V mnoha zemích často trpí etnické menšiny policejním šikanováním, brutalitou a mučením. S příslušníky menšin se konají nespravedlivé soudní procesy, jsou vydávány diskriminační rozsudky a tvrdé tresty, včetně trestu smrti," konstatovala Amnesty International.

Etnické menšiny čelí diskriminaci, ať žijí kdekoliv. Ve Velké Británii bylo zjištěno, že policie zanedbává vyšetřování rasistických útoků. Kurdská komunita v Turecku není zákonem uznána a zmínit se tam na veřejnosti o "kurdském lidu" může vést k vězeňskému trestu. Po celé Evropě jsou Romové obecně považováni za kriminálníky a jsou vystavováni bití.

Asi 300 milionů příslušníků domorodých národů stále čelí diskriminaci skoro ve všech aspektech svého života a mnoho těchto lidí je obětí dalšího vážného porušování lidských práv. Zranitelnost těchto lidí se zvyšuje v důsledku skutečnosti, že je stát odmítá chránit.

V Hondurasu v posledních letech policie pronásleduje místní lidi, kteří jsou rozhodnuti postavit se na obranu svých práv. Vláda tam podepsala s vedoucími představiteli domorodců několik dohod, ale ochrana těchto lidí je stále nedostatečná. Za posledních deset let tam bylo za politickou činnost usmrceno přibližně 25 vedoucích představitelů domorodé komunity. V Austrálii trpí domorodci i nadále systematickou hospodářskou i sociální diskriminací. V roce 1997 si stěžovala jedna domorodka policii v australské oblasti Northern Territory, že ji znásilnili dva muži. Policie ji umístila do vazby za to, že se nedostavila k soudu ohledně drobného přečinu. I když lékař potvrdil, že byla tato žena znásilněna, byla odvezena k soudu v dešti a uzamčena v nekryté kleci na korbě policejního náklaďáku. Policisté opakovaně ospravedlňovali zacházení s ní tím, že se prý o ni starali lépe než jak se o ni starají v její "primitivní" domorodé domácnosti.

Po celém světě žijí cizinci, včetně migrujících dělníků a žadatelů o azyl, v xenofobním prostředí. Xenofobii často vyvolávají státní úřady a téměř vždy se odráží v rozhodování soudnictví. Stále častěji jsou nyní žadatelé o azyl vězněni dlouhé měsíce i roky, zatímco čekají na zhodnocení své žádosti o ochranu.

V prosinci 2000 spáchal jednatřicetiletý Iráčan sebevraždu v uprchlickém táboře al-Rafha v severní poušti v Saúdské Arábii, kde žil od začátku devadesátých let. Byl jedním z 5000 osob, které jsou zadržovány v tomto táboře od ukončení války v Perském zálivu.

Od samého začátku o nich hovoří úřady Saúdské Arábie jako o "hostech". Saúdská Arábie je odmítá považovat za uprchlíky, přestože saúdská ústava praví, že "stát poskytne politický azyl, pokud je to ve veřejném zájmu." Většině původních 33 000 žen, mužů a dětí poskytly nový domov Spojené národy.

(podle BL ZST)

Personalizuj si svoje NIKE

Útlakem dělníků, nesnesitelnými podmínkami a zaměstnáváním dětí v továrnách Nike jsme se na stránkách našeho časopisu zabývali nejedenkrát. Nyní přinášíme zápis korespondence mezi Jonahem Perettim a Nike, která je dalším důkazem o neskutečné ignoraci této firmy k základním lidským právům.

Při koupi výrobků Nike přes internet je totiž v některých západních zemích možné, nechat si tyto produkty personalizovat (zosobnit) a to tak, že si na ně můžete nechat vyšít takřka libovolné slovo, nebo frázi.

A tak Jonah Perreti ze Spojených států vyplnil formulář a poslal 50 dolarů, aby mu na jim objednané boty napsali "SWEATSHOP". Sweatshopy jsou přitom dílny Nike v zemích třetího světa, ve kterých jsou zaměstnanci, většinou ženy a děti, nuceni pracovat v nelidských podmínkách a to za mzdy, často nepokrývající ani základní životní potřeby, bez jakýchkoli pracovních práv. Tady je korespondence, kterou následně Jonah Perreti s Nike vedl:

From: "Personalize, NIKE iD" (nikeid_personalize@nike.com)

To: "'Jonah H. Peretti'" (peretti@media.mit.edu)

Subject: RE: Your NIKE iD order o16468000

Vaše NIKE iD pořadí bylo zrušeno pro jeden nebo více z následujících důvodů:

1) Vaše osobní iD obsahuje nějakou ochrannou známku nebo jiný intelektuální majetek

2) Vaše osobní iD obsahuje jméno atleta nebo týmu my nemáme zákonná práva ho použít

3) Vaše osobní iD bylo zanecháno prázdné. Vy nechcete jakoukoliv personalizaci?

4) Vaše osobní iD obsahuje neuctivost nebo nevhodný slang, a za to by nás mohla zpohlavkovat vaše matka.

Pokud si přejete změnit váš NIKE iD produkt s novou personalizací, navštivte, prosím, znovu naši stránku www.nike.com

děkuji, NIKE iD

From: "Jonah H. Peretti"

To: "Personalize, NIKE iD"

Subject: RE: Your NIKE iD order o16468000

Zdravím.

mé pořadí bylo zrušeno, přestože moje osobní NIKE iD neporušilo jakékoliv kritérium stanovené ve Vaší zprávě. Osobní iD na moje objednané ZOOM XC USA běžecké tretry bylo slovo "manufaktura."

Manufaktura není:

1) žádná ochranná známka,

2) jméno atleta, nebo týmu,

3) prázdné, nebo

4) neuctivost.

Vybral jsem si toto iD, protože jsem chtěl pamatovat na dřinu a práci dětí, které mé boty vyrobily. Mohli byste mi proto tyto boty ihned poslat?

Díky a Šťastný nový rok, Jonah Peretti

From: "Personalize, NIKE iD"

To: "'Jonah H. Peretti'"

Subject: RE: Your NIKE iD order o16468000

Vážení NIKE iD zákazníku,

Vaše NIKE iD pořadí bylo zrušeno, protože iD, které jste si vybral obsahovalo, jak je uvedeno v předcházející e-mailové korespondenci, "nevhodný slang". Pokud si přejete změnit Váš NIKE iD produkt s novou personalizací, navštivte, prosím, znovu naši stránku www.nike.com

děkuji, NIKE iD

From: "Jonah H. Peretti"

To: "Personalize, NIKE iD"

Subject: RE: Your NIKE iD order o16468000

Vážení NIKE iD,

děkuji Vám za Vaši rychlou odezvu k mému dotazu o mých objednaných ZOOM XC USA běžeckých tretrách. Ačkoli Vás chválím za rychlou službu zákazníkům, nemohu souhlasit s tvrzením, že moje osobní iD bylo nevhodný slang. Po nahlédnutí do Websterova slovníku jsem objevil, že "manufaktura" je ve skutečnosti součást standardní angličtiny, a ne slang.

Slovo znamená "obchod nebo továrna, ve kterém jsou dělníci zaměstnáni pro dlouhé hodiny s nízkými mzdami a v nezdravých podmínkách" a jeho původ je z roku 1892. Tak tedy moje osobní iD splňuje všechna kriteria specifikovaná ve Vašem prvním e-mailu.

Vaše webové stránky inzerují, že NIKE iD program je "o svobodě vybrat si a svobodně vyjádřit kdo jste." Já sdílím tuto Nike-ovskou lásku k svobodě a osobnímu výrazu. Vaše stránky také říkají , že "chcete-li ale Vaši osobnost vyjádřit skutečně ... vyrobte si boty sám." Byl jsem vyděšený, z toho, že bych si měl boty vyrábět sám, a tak jsem zvolil moje osobní iD jako malý znak uznání pro dělníky ve sweatshopech. Doufám , že oceníte mou svobodu výrazu a znovu zvážíte své rozhodnutí o odmítnutí mého iD.

Děkuji, Jonah Peretti

From: "Personalize, NIKE iD"

To: "'Jonah H. Peretti'"

Subject: RE: Your NIKE iD order o16468000

Vážený NIKE iD zákazníku,

s ohledem na pravidla pro personalizace se také na NIKE iD webu stanoví, že "Nike si ponechává právo zrušit jakýkoliv osobní iD až do 24 hodin poté co byl navržen". Navíc, další vysvětlení: "i přesto, že akceptujeme většinu osobních iD, nemůžeme akceptovat všechna. Některá mohou obsahovat obchodní známky, nebo jména některých profesionálních sportovních týmů, atletů nebo osobnosti, které Nike nemá právo použít. Jiná mohou obsahovat nápis, jenž my považujeme nevhodný nebo jej jednoduše nechceme přidat na naše produkty. Bohužel, občas nás tyto předpisy donutí odmítnout osobní iD, která se jinak mohou zdát nezávadná.." S těmito pravidly na mysli, nemůžeme přijmout Vaše iD. Pokud si přejete přeskupit Váš NIKE iD produkt s novou personalizací navštivte nás, prosím, znovu na www.nike.com

děkuji, NIKE iD

From: "Jonah H. Peretti"

To: "Personalize, NIKE iD"

Subject: RE: Your NIKE iD order o16468000

Vážení NIKE iD,

Děkuji Vám za čas a energii, kterou jste vynaložili na mou žádost. Rozhodl jsem se objednat boty s jiným iD, ale měl bych ještě jednu malou žádost. Mohli byste mi, prosím, poslat barevný snímek desetiletých vietnamských děvčat, které vyrobily mé boty?

Díky, Jonah Peretti

Až do takových krajností tedy zachází snaha zamlčet skutečné podmínky v asijských a latinoamerických továrnách Nike. Snažme se proto co nejvíce rozšiřovat informace o skutečných poměrech ve sweatshopech a podporovat tak spravedlivý boj zaměstnanců Nike za uznání alespoň těch nejzákladnějších sociálních práv.

Milan Krajča

Hloupne Amerika?

Podle výsledků průzkumu veřejného mínění si 23 % Američanek při dotázání nebylo jistých, zda měly na sobě oblečené punčocháče pod kalhotkami nebo přes ně. To je něco jako 24 miliónů žen pohybujících se na veřejnosti v chronickém stavu nejistot o uspořádání svých spodních oděvů. Ještě obtížnější je však pochopit, proč se dotazované ženy cítily povinny doznat na ulici naprosto neznámým lidem se zápisníkem, že něco takového nevědí. Proč byly na něco takového vůbec dotazovány? A k jakému užitečnému účelu mohly být takové informace použity? Potvrzuje to jenom, že po celé Americe je zřejmě hlouposti více než dost.

Stačí si všimnout výroků a komentářů známých amerických »celebrit« zveřejňovaných v tisku. Tak, např. herečka Brooke Shields vysvětluje »Kouření zabíjí, a proto nekouřím. Když jste mrtví, ztrácíte tak důležitou část svého života.« A pak je tu zpěvačka Mariah Carey, která se trefně vyjádřila k problémům »třetího světa«: »Pokaždé, když se dívám na televizi a vidím ty vyhublé ubožáky, jak hladoví, nemohu si pomoci a pláču. Chtěla bych být také tak štíhlá jako oni, ale nesnesla bych všechny ty mouchy a smrt a podobně.«

Hlubokomyslnou úvahou se vyznamenala Miss Alabama během soutěže o Miss Universe. Když byla dotázána, zda by chtěla žít věčně, odpověděla: »Já bych nechtěla žít věčně, protože lidé by neměli žít věčně, protože kdyby měli žít věčně, tak bychom všichni žili věčně, my však nechceme žít věčně a z toho důvodu bych ani já nechtěla tíž věčně.«

Deník Washington Post otiskuje pravidelně rubriku slovních vtipů, s dodatečným, polopatickým vysvětlením jejich pointy. Meteorolog na televizním kanále Počasí: »V Albany dnes napadlo 12 inčů sněhu,« na vysvětlenou dodává »to je skoro celá stopa«. Měl by, hlupák, vědět, že je to přesně jedna stopa (0,3048 metru).

Ještě neuvěřitelnější jsou návody a upozornění, kterými američtí výrobci zdůrazňují naprosté samozřejmosti na obalech svých výrobků. Na sáčcích burských oříšků je upozornění: »Obsahuje burské oříšky. Otevřete sáček a snězte jeho obsah!« Pokrmy určené k ohřátí na plotně, grillu či v troubě nesou označení »Dej pozor! Obsah bude po zahřátí horký!« Kuchyňské nože mají na střenkách varování: »Nevhodné pro děti!« Elektrické žehličky upozornění výrobce: »Nepoužívejte žehličku k žehlení částí oděvu na těle!« Motorové řetězové pily jsou opatřeny výstrahou: »Nesnažte se zastavovat čepel řetězové pily rukou!« A američtí motoristé mají na postranních zpětných zrcátkách nálepku s upozorněním: »Předměty, které vidíte v zrcátku, se nalézají za vámi!«

Je to k smíchu, nebo k pláči? Čím je to? Dřívější generace byly vedeny výchovou ve škole a v rodině, četbou a konverzací k aktivnímu používání svých mozků k přemýšlení, nápaditosti, utváření vlastních úsudků, názorů a závěrů, k hledání řešení nahodilých problémů, k vlastnímu rozhodování tam, kde šlo o nějaký výběr. Současné generace odkojené »bublinkovými« comics, kocourkovskými »liberálními« výukovými metodami ve školách, ohlupujícími komputerovými hrami, televizí a bombastickou komerční reklamou ve všech jejích formách - jsou mentálně umrtvené do pouhé role pasivních příjemců všeho, co je jim předkládáno. Dokážou jen, jako cvičení lvouni, bezmyšlenkovitě reagovat na stimuly, příkazy, návody a upozornění. Lidé, kteří ztratili schopnost samostatně přemýšlet, jsou ovšem snadným terčem všemožných podvodníků. Několikrát do týdne dostává dnes každá americká domácnost dopisy od různých časopisů, nakladatelství a samozvaných organizací s oznámením: »Gratulujeme, vyhrál jste právě pět miliónů dolarů!« Na konci dopisu je pak drobným písmem uvedeno: Jestliže vám přidělené šťastné číslo bude vylosováno v našem slosovacím finále (poté co nám pošlete šek na úhradu předplatného - buď na nákup zázračného krému, zaručené senzační redukční diety atp. - stanete se novým milionářem! Nemusíte být výjimečně nadaní, abyste z toho nevydedukovali, že jste vlastně nic nevyhráli. Bohužel, spousty Američanů něčeho tak jednoduchého zřejmě schopni nejsou. New York Times přinesl nedávno zprávu o nějakém Luskovi, který letěl z Kalifornie až na Floridu s podobným dopisem v ruce, aby si tam na místě vybral, jak skálopevně věřil, svoji výhru jedenácti miliónů dolarů. Ukázali mu tam sdělení drobným tiskem na konci jeho dopisu a poslali ho domů. O tři měsíce později letěl opět na Floridu! Nejméně 200 dalších lidí z různých koutů Ameriky přiletělo na Floridu pro výhru.

Závěrem zbývá otázka: Chceme být taky takoví? Domnívám se, že nikoliv. Pak se objeví ale jiná otázka – co proto tedy uděláme...

podle článku

Miloslava Rejzla z Haló novin

55 let od založení Mezinárodního svazu studentstva

Mezinárodní pokrokové mládežnické hnutí bylo po 2. Světové válce významně posíleno založením Světové federace demokratické mládeže. Svůj vklad při jejím založení přinesla i československá mládež. Podobně tak tomu bylo i při založení Mezinárodního svazu studentstva. Československá mládež se podílela na přípravě světové konference studentstva, která se konala v Praze ve dnech 17. - 23. Listopadu 1945. Na této konferenci bylo rozhodnuto o vytvoření mezinárodního studentského ústředí, čímž byl položen základ k vybudování MSS. Ten byl založen v období prázdnin od 18 srpna do 1. Září 1946. Tohoto druhého celosvětového setkání zástupců studentské mládeže v Praze se zúčastnilo na 300 delegátů, zastupujících více jak dva a půl milionu studentů ze 43 zemí světa. Jeho předsedou byl zvolen československý delegát a stálým sídlem MSS se stala Praha. V přijatých stanovách vyhlásili delegáti své rozhodnutí "vybudovat lepší svět, jehož základem by byla touha po svobodě, míru a pokroku". Tím se zařadila pokroková studující mládež do jedné fronty s mládeží sdruženou ve Světové federaci demokratické mládeže.

František Kovanda

Globální den akcí poznamenal výročí protestů proti G8

20. srpna se účastnili antikorporační aktivisté celého světa konaných pochodů, hlídek a dalších demonstrací, aby si připomněli první měsíční výročí smrti aktivisty Carlo Giulianiho během červencových protestů proti G8 v Janově. Protesty se uskutečnily po celé zeměkouli, zvláště v Evropě, kde jen v Německu se jich konalo přes 30. Aktivisté se zaostřili na ty, kteří jsou ještě ve vězení v Janově, právě tak jako na porušování lidských práv italskou policií. Přestože byli propuštěni členové Publix Theatre Caravan (s ještě neukončeným vyšetřováním a obviňováním), podle italského IMC je v současnosti ve vězení v Janově ještě 16 lidí (15 Němců a 1 Ital). Byly též vytvořeny plány na pochod v Janově na 20. říjen, tedy v době čtvrtletního výročí protestů.

Podle zpráv z IMC v půli měsíce bylo zraněno 331 lidí jen během demonstrací plus dalších 200 ošetřených lékaři z Janovského sociálního fóra a okolo 280 bylo uvězněno. 7. srpna bylo ve vězení ještě 51 lidí. 25 členů mezinárodní divadelní skupiny PublixTheatre Caravan (http://www.no-racism.net/nobordertour/index_uk.html)bylo ještě 12. 8. ve vězení, obviněno z vandalismu, ohrožování veřejné bezpečnosti a účasti ve zločinecké organizaci. Mimo to bylo více než 100 lidí deportováno z Itálie se zákazem vstupu na 5 let.

-ZST-

NETSTRIKE zlikvidována italskou policií

Italský soudce nařídil likvidaci internetové online protestní sítě netstrike.it, což se stalo 10.8. v 15:15 lokálního času. Soudce tvrdil, že stránky fungovaly jako výzva k porušování zákonů. Podle netstrike však jejich software a aktivity uživatelů nebyly v Itálii ilegální. Netstrike fungovala v posledním roce a půl a vedla na svých stránkách asi 6 akcí včetně současných přímých online akcí proti Lufthanse(http://www.deportation-class.com/) a G8 v Janově.

Tento útok znamená zastavení legální formy fungování opozice na netu a je známkou další fašizace italské společnosti. Stránky si můžete přečíst i zde: http://www.contrast.org/netstrike/index_en.html

14. 8. :Vězeňská průmyslová konference ve Filadelfii

Úmluva Americké trestné asociace (ACA, http://www.stoptheaca.org/about/indy/def-what-is-aca-en.html ), nejsilnějšího orgánu amerického vězeňského průmyslu politiků a korporací, který profituje na růstu privatizace amerických věznic, je cílem podstatné kritiky členů komunity, kteří věří, že musí existovat alternativa k národnímu systému trestů. V USA je současně přes 2 miliony Američanů uvězněných, největší počet ze všech národů, což stojí ročně průměrně 40mld dolarů, a dalších více než 6 milionů Američanů je dále ve věznicích, na čestné slovo či zkušební dobu. Populace věznic je disproporciálně tvořena z členů minoritních skupin a skoro 2/3 z vězňů je tam za nenásilné činy (http://www.november.org/1116.html), zejména kvůli drogové válce (http://deoxy.org/usdrugs.htm ) a úspěchům v kriminalizaci sexuální práce.

Aktivisté ve Filadelfii čelili ročnímu mítinku ACA (http://www.corrections.com/aca/), vytvořili kontraúmluvu a pořádali sérii demonstrací proti vězeňskému průmyslovému komplexu. Aktivisté se ptali, zda by korporace typu Wackenhut či Abbot Laboratories, které profitují na uvězňování, podpořili úsilí na revizi (http://www.fresno.edu/pacs/docs/rjprinc2.html) amerického systému. Vláda a společnosti totiž stavějí stále více věznic (http://www.nomoreprisons.org) a zvyšuje se počet politických vězňů, obyvatel cel smrti a počet incidentů s policejní brutalitou. Boj proti současnému americkému vězeňskému systému odráží také volání sociálních hnutí celého světa po zastavení privatizace vládních institucí prosazovanou MMF.

Více informací: http://www.stoptheaca.org/ http://sf.indymedia.org/features/police/

-ZST-

Ekvádorská generální stávka zvýraznila boj proti neoliberalismu

8. a 9. srpna se ekvádorští aktivisté zaměřili na klíčová města jako hlavní město Quito, přístavní město Guazaquil a Esmeraldas na západě, použili rozličné taktiky jako blokády silnic a pochodování před vládními budovami, aby vyjádřili svůj odpor vůči politice režimu Noboy. Aktivisté vyjádřili odpor k vládou podporovanému SAP-plánu MMF, ke korupci v bankovnictví, privatizaci elektrosektoru, restrukturalizaci sociálního bezpečnostního systému, k rozhodnutí postavit nové naftové potrubí (http://forests.org/recent/2001/ecclofor.htm) přes odpor lokálních komunit, environmentalistů, k zbídačování populace, vládní spolupráci s americkým Plánem Colombia (http://www.colombiareport.org/plancolombia_ecuador.htm), k dolarizaci ekvádorské ekonomiky (http://specials.ft.com/ln/ftsurveys/industry/scba5e.htm), k zanedbávání domorodého obyvatelstva (http://conaie.org/conaieengelsk.html) a k vojenské přítomnosti USA na Mantě (http://www.hartford-hwp.com/archives/40/116.html).

Tato masová mobilizace následovala po týdnech akcí občanských neposlušností, protestních pochodů atd. napříč touto malou andskou zemí se 13 miliony obyvatel, a zúčastnili se jí doktoři, učitelé, farmáři, domorodci, environmentalisté, levice, odboráři, studenti, ženy, důchodci, chudina a utlačované sektory země; všichni pochodovali, aby vyjádřili různé požadavky vůči vládě. 28. července, když se policie pokusila rozptýlit pochod lékařů, začali bezpečnostní složky střílet slzný plyn… Poslední únor byli zastřeleni 4 neozbrojení domorodí protestující, jelikož stáli na ulici během předchozí národní mobilizace zaměřené na snížení cen paliva a dopravy.

Tyto akce kulminovaly svoláním Národního lidového shromáždění Ekvádoru 18. Srpna v Quitu.

O učitelích bojujících proti privatizaci vzdělávání si můžete přečíst na http://www.indymedia.org/front.php3?article_id=58610&group=webcast, o výzvě ke generální stávce na http://www.indymedia.org/front.php3?article_id=58606&group=webcast, o kampani ekvádorské vlády k utišení nepokojů na http://www.indymedia.org/front.php3?article_id=58611&group=webcast, další kontakty jsou na http://www.indymedia.org/front.php3?article_id=58617&group=webcast)

-ste-

10. 8.: Argentina ve stávce jako odpověď na škrcení rozpočtu

O bouřlivé situaci v Argentině informujeme v Mladé Pravdě téměř neustále. V této jihoamerické zemi jsme svědky mohutného růstu antiimperialistického a sociálního hnutí, stejně jako v jiných státech Jižní Ameriky, např. Brazílii (hnutí bezzemků). Nejnovější informace přinášíme zde:

Argentinská vláda oznámila svůj nový střízlivý rozpočet na konec července, aby byla schopna platit svůj zahraniční dluh. Veřejní zaměstnanci a důchodci by měly přijít o 13% platu, jak navrhoval prezident Fernando De La Rua a schválil Argentinský senát. Tato opatření přišla zároveň s utahováním rozpočtů pro provincie, uzavíráním veřejných úřadů a s dalšími kontrolami vybírání daní. Tisíce demonstrantů se shromáždilo v Buenos Aires a po celé zemi proti tomuto "zákonu nulového deficitu". 30000 studentů, veřejných zaměstnanců, nezaměstnaných a dalších se účastnilo masivního protestu před prezidentskou kanceláří na Plaza de Mayo 8. srpna.

Od roku 1991 probíhá dolarizace argentinské měny, od které si vláda slibuje, že 25mld dolarová rezerva ochrání jejich měnu před skluzem. Měnová devalvace však činí stále těžším možnost splácet 128mld dolarový dluh. Argentina požádala o další půjčku na miliardy dolarů MMF (http://www.indymedia.org/front.php3?article_id=57287), aby se dostala z krize. Střízlivá opatření znamenaly škrty v letošních výdajích v očekávané výši cca 1,5mld dolarů.

-ZST-

28. 7.: Boj proti každodennímu násilí

Bytoví aktivisté, pouliční novináři a komunity sdružení do North American Street Newspaper Association (http://www.openskypress.org/nasna_information.htm) se shromáždili v San Francisku, kde dochází k polarizaci města, stavění yuppies proti dalším rezidencím a k akceleraci nejhorší bytové krize posledního století (http://www.whisperedmedia.org/boom.html). Tento rok se účastníci NASNA zaostřili na denní atmosféru násilí proti chudým lidem v USA, podporovanou korporacemi a médii.

Velká skupina bezdomovců a jejich podporovatelů pochodovala k SF Chronicle, aby protestovala vůči jejím článkům o chudobě. Policie na ně začala házet slzný plyn, lidé tedy uskutečnili velkou rally a hip-hop show proti policejní brutalitě a navrhli vytvořit "supervězení pro mladistvé". V pátek dosvědčovali účastníci NASNA každodenní policejní útlak chudých lidí a dokumentovali ho.

Uliční noviny psali, editovali a tvořili lidé, kteří měli současně zkušenosti s bezdomovectvím. Po přímé akci proti hlavním médiím minulý týden NASNA účastníci doručili seznam požadavků do San Francisco Chronicle, který pomáhá vytvořit atmosféru násilí proti městské chudobě a bezdomovcům.

-STE-